Moji dvounožci jsou celý den v práci, proto si můžu hrát jenom se ségrou Julčou. Chci si to vždycky v noci vynahradit a snažím se mazlit k paničce, ale v noci je vždycky dost nevrlá. Proč jí tak vadí vstávat třeba ve dvě ráno a potom, když to zkusím znova, třeba ve čtyři?! Někdy se přidá i Julča, tak se snažíme s paničkou mazlit obě dvě, ale ani to nepomáhá. V neděli to bylo ale fajn. Kolem šesté ráno nám dala snídani, a když jsme šli poděkovat, zase do postele, tak v sedm už vstala úplně a hrála si snámi. Panička nás má moc ráda, i když se v noci s námi nechce mazlit, i když to zkoušíme každý den s příjemným vrněním.
Sdílejte! | O sdílení
Tyto stránky používají soubory cookies, abychom vám usnadnili a zpříjemnili jejich procházení. Rozumím
Jak cookies používáme?