Záhada zmizelé misky aneb čtvrtý rozměr?

adelnik

28. září 2009 21:29

Bravo! Agátce i její rodině třikrát hurá! :-)))

Han

22. září 2009 12:30

Kočky umějí používat misky mnoha způsoby. Naše Amálka nesnáší prázdné misky a nesnáší samotu (když se chce v 01.30 bavit). Jakmile se jí děje to příkoří, že miska je prázdná nebo kočičku opustili dvounožci, opře se oběma předníma tlapičkama o okraj misky a tluče miskou do podlahy. Vydrží to činit obvykle déle než to dvounožci vydrží poslouchat. Pokaždé se někdo se zalepenýma očima dopotácí do přízemí, naplní misku a pohladí kočku (těm zoufalým kletbám kočička naštěstí nerozumí).

Betty

21. září 2009 18:10

Vaše Agátka je teda třída :-)) No musím říct, že s příchodem druhé kočky do naší domácnosti také padla poslední tabu. A místa, o kterých jsem byla pevně přesvědčena, že se na ně kočka nemůže nikdy v životě dostat, byla pokořena :-))) Super zápisek, pište, pište!!

EvaNo

21. září 2009 17:43

:-)))))))))))))))))))))) K tomu už není víc co dodat. Jen politovat dvounohou a ubezpečit ji, že v tom není sama :-)

April

21. září 2009 11:47

Agátka je éro a z misky pod postelí jsem já smíchy pod stolem :-)))))))))))

Minda

21. září 2009 11:04

Od té toby, co nám Minda nějakým pro mě zádadným způsobem vypnula
akumulační kamna, tak opravdu věřím všemu. Agátka je prostě šikulka :-))

Milena

21. září 2009 10:19

To je fanj, že výjimečná Agátka si našla šikovnou a nadanou dvounohou pečovatelku. Tyhle deníčky miluju a bavím se moc nejen já, ale i moje okolí a matka, které je pravidelně tisknu. Všichni co máme kočky víme, jak si "kotě velikosti přerostlého morčete" dovede přizpůsobit byt svým aktivitám, ale jsme většinou z výsledku docela naštvaní. Agátčiny deníčky mě přesvědčily o tom, že se to dá taky brát s nadhledem a vlastně si to i docela užít.

LA

21. září 2009 9:42

Koukám, že máme mimořádné kočičky. Větší kytky se sice přestěhovaly na podlahu (tam jim to víc sluší) a mezi těmi menšími na parapetu byl vytvořen prostor k průchodu, ale to je tak všechno. Věci na židlích zůstávají, obrazů si nevšímají, žaluzie používají jako upozornění, když chtějí ven (pouze lehce zadrnknou tlapkou), drápky brousí o škrabadlo, misku stěhuje jen pes (= občas shazuje ji, aby mohl kočkám tu misku vyjíst). Velká váza s tuctem pavích per stojící na zemi a dva opeřené lapače snů visící na garnyži přežili bez úhony (a většího povšimnutí) několik generací koťat. Sisinka si po jednom (prvním a zároveň posledním) incidentu osvojila takovou nevšímavost ke klubíčkům, že jí zdědila i další generace (Hugo). Jenže o takových hodných kočičkách se nedají psát tak suprové deníčky jako o Agátce.

Silvie OK

21. září 2009 9:23

Perfektní, jako vždy. Bavíme se všichni! Agátka je neskutečná kočička a našla si opravdu báječnou rodinu!

Maxík

21. září 2009 9:22

Kde bere kotě s tak malým bříškem tolik energie?
Vzpomínám na Vetřelce. Ti baštili i nohama. My jsme se pak nestačili divit.
Agátko, jsi opravdu kouzelná kočičí bytost navíc se spisovatelským darem.

Eva B.

21. září 2009 8:50

Super kotě, už jí schází jen řeč, i když z kočičího pohledu velmi často člověk pozná, co si kočka o něm zrovna myslí. Občas to rozhodně není nic lichotivého.

tasma

21. září 2009 8:44

To s obrazy věřím ! U nás jeden těžký obraz pro jistotu musel skončit schovaný za skříní a menší obrázky jsem ke zdi navíc přilepovala takovou speciální bílou "plastelínou". Jak obrázky už shodit nešly, tak opadl i zájem o ně =o). Kytku nemáme ani jednu a zapomenuté věci na židli skončí zmuchlané na zemi a na nich slastně spí mourovatý chumel chlupů =o)). Takže koukám, všude stejné! =o))

janča

21. září 2009 8:24

Agátka je další kandidát na cenu Kočka roku :-))

Martina

21. září 2009 8:14

Koukám, že malá Agátka pracuje na svém díle "Záhada schované misky", úplně stejně napínavé, jako "Záhada zamčeného pokoje" :)

Interima

21. září 2009 7:58

Tak tohle jsou přesně ty okamžiky, kdy si říkám, že jsem měla s kotětem obrovskou kliku - moje tygřisko si obrázků zaplaťpámbu ani nevšimne :-)) Tímto děkuji autorce za zpříjemnění celého dne!

beta.1

21. září 2009 4:14

Je opravdu těžké pochopit a uvěřit co dokáže malé kotě:-)))))). Ano vládnou nám ti naši čtyřnozí, nám nezbývá, než vše přizpůsobit k jejich spokojenosti, ale děláme to určitě všichni rádi:-)).

Luci + 4

21. září 2009 0:07

...a tak se tady uprostřed noci půlnoci směju na celé kolo a moje kočky na mne výmluvně významně hledí - Už zas blázní, dvounožkyně, no jo, co naděláme. Super zápisek, přesně vystihující podstatu kočičí osobnosti - vždycky překvapí! A dokáže nemožné, popírá běžné normy a přesahuje naše - omezené obzory. A kočky dělají cokoliv...cokoliv si zamanou, usmyslí a naplánují. Agátka je úžasná, zápisky skvělé, už se těším na další. Díky!!