Jak jsem cestoval

Ahoj kocourci a kočičky. Jmenuju se Trevor a jsem britský modrý kocourek z chovatelské stanice Z Hvozdnice v Opavě. Moje dvounohá kamarádka mě objevila úplně náhodou a hned se do mě prý zamilovala a přemlouvala zase toho svýho kamaráda, aby si mě pořídili. Tak když mi bylo asi šest týdnů, se na mě až z Prahy přijeli podívat a "vybrat" si mě. Spíš jsem si ale vybral já je, říkal jsem si, že bych se taky mohl podívat někam jinam, než jen po mém pelíšku s bráškou a sestřičkama a ostatníma kočičíma kamarádama, jenže to jsem ještě netušil, do čeho jdu.
Když mi bylo 12 týdnů, tak si pro mě odpoledne přijeli s takovou velkou plastovou věcí, do které mě strčili a šoupli na sedadlo do ještě větší plechové věci, která se hýbala. Vůbec jsem se nemohl rozloučit s maminkou ani sourozencema, ani s kamarádama. Myslel jsem, že mě zase přijeli pochovat a ono pěkný kulový, oni si mě rovnou odvezli.
Jéje, co vám budu povídat, cesta to byla dlouhá a úmorná. Vůbec se mi nelíbila ta věc, ve které jsem byl zavřený, a vůbec se mi nelíbil ten pohyb a stýskalo se mi po mamince a bráškovi a sestřičkách, a tak jsem až do Brna úpěnlivě brečel a škrábal a brečel. Pak jsem teda na chvilku usnul vyčerpáním, ale hned, jak jsem zase nabral sílu, tak jsem pokračoval nanovo. Po několika hodinách té šílené jízdy jsme konečně dorazili do mého nového domova. Mile mě překvapilo, že všechno měli pro mě nachystané, tak jsem hned zbaštil trochu granulek a navštívil záchudek, tak jako to kocourek s dobrým vychováním dělá. Nechtěl jsem si hned první den u nových páníčků přece nadělat ostudu a taky nepřátele :-)
Celý večer si se mnou páníčkové hráli a pak jsme šli spinkat. A to přišla moje chvíle, pěkně jsem se jim za tu jízdu autem pomstil a celou noc je budil a otravkoval a mňoukal a lezl jim do postele, aby mě hladili. Představte si, že byli tak hloupí, že na tu mou hru přistoupili a dělali to, co jsem si poručil. Skákali kolem mě celou noc, jen aby se mi nezošklivili.
Pěkně jsem si páníčky vychoval a pěkně mě poslouchají, ale někdy, aby jim to nebylo líto, tak poslechnu já je.
Jinak co se týče toho cestování, vydobil jsem si pozici vpředu na klíně u paničky, pěkně zabalený v dece v teplíčku. Je mi hezky příjemně a celou cestu spinkám. Ono to cestování tím autem není zas až tak špatné. Takže výchově našich páníčku zdar... nazdar.
Pac a pusu váš Trevorek.

Sdílejte!  |  O sdílení

5 komentářů

Reklama
Reklama