Bylo to tak: Dřív jsem bydlel s mámou, sourozencema a dalšíma kočičíma kamarádama a kamarádkama u naší člověčí služky (= paní chovatelka, pozn. překl.). Ne že bych si chtěl stěžovat, ale život se sourozencema nebyl teda žádný žúžo. Měl jsem se drápky a zoubky co ohánět, abych si pro sebe aspoň na chvilku vybojoval hračku a přitom uchránil ocásek nebo jinou důležitou část svýho sebe vod pocuchání. Obzvlášť ségra uměla bejt dokonale protivná! Její útoky ze zálohy si pamatuju doteď... Samozřejmě díky tomu se ze mě stal ten statečnej a neohroženej tygr, co teď jsem. Máma nás už začínala mít taky plný zuby, páč jsme se pořád rvali a skákali jsme na ni a zkoušeli z ní sát mlíčko, i když už žádný neměla.
Ale abych nevodbočoval vod tématu, jednoho dne k nám přišli na návštěvu dva exempláře člověčího rodu, kluk a holka. Mí kočičí spolubydlící se na ně hned vrhli, to se ví, další drbači se vždycky hoděj. Já jsem všechno hrdinsky pozoroval zpod gauče, a když jsem viděl, že ty člověčí exempláře kočky nežerou, nýbrž hladěj a drbou, vydal jsem se na průzkum. Dobře jsem si fšim, že ty člověci pištěj a ucukávaj, když je sourozenci zkoušej ochutnat, tak jsem se místo toho uvelebil klukovi na klíně a začal jsem příst tak silně, že kdyby to slyšel motor vod řvoucího zvířete (= auto, pozn. překl.), už nikdy by nehles. Což bych měl někdy vyzkoušet... pořád vodbočuju. Ty člověci pak odešli a za pár dnů se vrátili a přinesli krásnou novou přepravku, špičkově vystlanou. Všichni jsme si mysleli, že je to dárek pro nás, a postupně jsme se v ní vystřídali, dokonce i osmikilovej norskej lesák Rum! Ten šel hned jako první a ty nový člověci na to koukali jak puci, jak se tam ten supervelkej kočičour dokázal směstnat. Teda až na chlupy, ty mu trčely z děr té přepravky jak hřebíky... Pak tam vlez brácha se ségrou (ta se cpala všude), pak strejda Ivoš, pak máma a nakonec jsem přepravku vopanoval moje výsost já. Člověci si povídali s naší člověčí služkou, pak čmárali kočičíma hračkama (= propiska, pozn. překl.) po papíru, což mě ukolíbalo do klimbání, dyš tu najednou se zvedli, zavřeli přepravku a nesli mě pryč!
Normálně únos!!! A já myslel, že to je jenom ve filmu! Hned jsem začal řvát, že to jsme si jako teda nedomluvili, že chci OKAMŽITĚ zpátky domů, nebo končím s mazlením!!! Ty člověci mě ale vůbec neposlouchali, nacpali mě do řvoucího zvířete a odvezli do úplně cizího obydlí. Zkoušeli mě uplatit granulkama, kapsičkama a jinejma dobrotama, ale já už tehdy nebyl včerejší a řval jsem na ně dál. Holka se za chvíli zvedla a se slovy „brácha, zapomněli jsme na špunty do uší,“ odešla. Já řval a řval a když už jsem byl unavenej, taxem usnul. Vzbudil sem se, když už byla noc a já byl pořád v tom cizím obydlí. Taxem začal řvát znova a tak to pokračovalo až do rána. Kluk teda druhej den vypadal dost pocuchaně, dyš vodcházel, což mi dodalo ještě víc odvahy. Pak přišla nějaká úplně cizí paní, jaxem zjistil, asi další služka (naše maminka, pozn. překl.), protože hned začala uklízet. Hlasitě jsem se dožadoval, aby mě vrátila, vodkud mě vzali, ale služka místo toho začala po chvíli brečet, „říkali siamskej kocourek, ale voni si pořídili řvoucí bestii“. Šel sem teda hledat tu bestii, ale dyš jsem žádnou nenašel, začal jsem si hrát s myškou.
Konečně mi došlo, že jsem vlastně na všechny vyzrál!!! Už žádný kradení hraček sourozencema, už žádný chránění si kožíšku, TADY BUDU PÁNEM JÁ! A začal jsem zgruntu. Pořádně sem to tam prolítal a prosmejčil, jak jsem zjistil, služka byla vycvičená dobře, protože mi sama votvírala zásuvky, abych se do nich moh podívat. Sice se tam snažila cpát nějaký voňavý kousky lidskejch kožichů a zkoušela mě všemožně vystrnadit, ale to mě nevodradilo. Takhle jsem se bavil až do odpoledne, kdy se vrátil kluk a já se rozhod, že ho teda vezmu na milost.
Po pár dnech kralování mě kluk znova zavřel v přepravce a řvoucím zvířetem, se kterým si doteď výborně notuju, mě vodvez k holce do dalšího lidskýho obydlí. No co vám mám povídat, byl sem z toho celej paf, další království jsem tak rychle teda nečekal! Všechno znovu připravený pro takovýho statnýho tygra, jako jsem už tenkrát byl, hračky, dlaboš, škrabadlo (i když, to si mohli vodpustit, perský koberce sou stejně nejlepší), no prostě ráj! Jaxem zjistil, byl z toho můj další bejvák. Jsem se z toho radostí vůbec nemoh vzpamatovat. Dva bejváky pro jednoho tygra!!! Abych tak řek slovy jednoho tlustého člověčího politika: A teď mi řekněte, kdo z vás to má, hehe.
Začal jsem přemejšlet, jak jsem moh tak najednou přijít k takovýmu štěstí, dyš tu mi najednou došlo, že to vůbec není MOJE štěstí, ale štěstí mejch člověků!!! Takovýho báječnýho tygra nemohli sehnat jinak, než s děsnou klikou, to přece dá rozum ;-)
No a co bylo dál si nechám na příště...
FOTO: Řvaním zmožen.
Sdílejte! | O sdílení
Tyto stránky používají soubory cookies, abychom vám usnadnili a zpříjemnili jejich procházení. Rozumím
Jak cookies používáme?