18. 7. 2009 13.20
Jsem natěšenej kocour! Holky šly na houby. Už se kochám. Kochám se vidinou řízků. Houbových. Moje chuťové buňky už mají pohotovost. Sluchová čidla mají taky pohotovost. Pečlivě monitorují, jestli už se holky nevrací.
13.30
Nevrací se. Jsem netrpělivej. Jsem přilepenej. Na okně. Vyhlížím je. Zraková čidla směruji směrem k lesu. Občas je nasměruji na prostor před chalupou. Když vidím, že někdo jde, z pozorovací aktivity přecházím do etudy Smutný zavřený kocourek. Tvářím se zoufale. Teninkým hláskem žaluji holce nebo klukovi za oknem, že jsem uvězněný. Teninkým hláskem a výmluvným zvedáním tlapky prosím úpěnlivě o pootevření dveří.
14.30
Jsem poměrně zklamanej kocour. Už kolem prošla holka Marcelka, druhá Marcelka, Kačka, Petra, kluk Dominik, kluk Martin i kluk Tomáš. Všichni mne politovali. No. Nikdo mne nepustil. Vysvětlili mi, že nemohou. Prý by je velká holka přeškubla jak hady. Tss! Zbabělci! Kdybych byl jako oni, nikdy bych se nedobral žádných vědeckých výsledků, protože přeškubnutí, přetržení a přeražení vejpůl mi slibuje pokaždé, když vědecky bádám, a výsledky se dostaví. A jsem přeškubnutej?? Nejsem!!
14.40
Jsem roztetelenej kocour! Tetelím se nadějí! Vidím přicházet Jiřinku. Ta neodolá. Otevře mi a já budu moci jít holkám naproti.
14.48
Tak nic. Odolala. Dlouze mi vysvětlovala, že mne pustit nemůže. Že by mne nechytila a pak by to schytala od holky. Pche! Jsem zhrzenej kocour. Jsem ve spisovně a píšu spis. Nazval jsem Et tu, Jiřinko??
15.30
No to je dost!! Vidím holky! Vidím košíky! Vidím houby. Už se vidím, jak hoduji na zlatavých, chutných, lahodných řízcích.
15.40
A kruci! Nějak se mi to nezdá! Něco je jinak. Velká holka se s třemi koši hub uvelebila na lavičce. Má nůž, mísu na odřezky a prkénko na krájení. Až sem je to v pořádku. Ale kde má tác na odkládání nejlepších kousků, určených na řízky?? Místo tácu má kolem sebe síta na sušení. Řekla, že je nejvyšší čas něco nasušit. TSSSS! A nedočkavý vědec bude sušit tlamku? Začínám usychat rozčilením. Jsem rozrušenej a budu vysušenej. To přece nemůže velká holka myslet vážně, že dnes žádné řízky??
16.00
Myslí to vážně!! Krájí. Houby. Na úplně teninké plátky. Klade je na síto. Klade je úhledně. A háže pohledy. Nevraživé. Háže je směrem ke mně. Vždycky, když jí někdo přijde říct, jak hezkou etudu jsem hrál za oknem, jsou její pohledy ještě nevraživější. Řekla, že na dělání ostudy, to mne užije. Řekla, že ještě že mají holky a kluci rozum a nepustili mne z chalupy. Že by dost nerada místo krájení hub organizovala pátrací akci po v lese zmizelém mourovatém kašparovi! TSSS! Nejsem žádnej kašpar. Taky nejsem žádná bábovka, aby se po mně muselo pátrat! Jen bych do lesa nakouknul, a kdyby tam holky nebyly, šel bych zpátky.
16.20
Fakt jsem zoufalej! Fakt to vypadá, že holka je schopná všechny zvláště povedené houby rozkrájet a usušit. Snažím se jí významně dát najevo, že sušené houby nerad. A že houbové řízky rád. Holka mi rozumí. Ví dobře, co moje rotování kolem, výmluvné pomňukování a doširoka otevřená zraková čidla znamenají. Řekla, že mám zapomenout. Že dnes ne. Že jsem měl řízky včera. Předevčírem. Předpředevčírem. Že je to nezdravé, slané, smažené a vůbec, prý nemíní zas dvě hodiny stát u plotny. No a?? Mám hlad na řízky!! Zvažuji, jakou formu protestu uplatním. Myslím, že už to mám! Mám plán!
16.23
Mám smůlu! Holka zhatila můj pokus smést houbové plátky ze síta ocasem. Podařilo se mi smést pouze asi dvacet plátků. Holka je sbírá. Ale asi je chce začít zametat. Proč by jinak bručela něco o darebném smetákovi, z kterého budou brzy chlupy lítat?
16.26
První plán hodnotím jako nevydařený. Nevadí. Vědec se nikdy nevzdává. Mám další plán. Ten už vyjít musí. Jdu na to.
16.27
Holka právě nakladla plátky hub na celé síto. Síto má opřené o lavičku. Holka si zálibně prohlíží vzorně vyrovnané plátky hub. Je našikmo. Síto.
16.29
Je na infarkt. Holka. Zklamala mne. Myslel jsem, že mým vědeckým pokusům fandí. Myslel jsem, že dokáže výsledky mých výzkumů ocenit. Nefandí. Nedokáže. Zato fandí slibovaným násilnostem na nevinném vědci. Na úplně nevinném vědci, který pouze provedl unikátní pokus, který je průlomem všech dosud známých fyzikálních zákonů. Výsledky pokusu jsem zpracoval do definice: Vylétnutí všech houbových plátků a následné rozprostření dodaleka je přímo úměrné síle úderu vědecké tlapky a pružnosti síta, to vše je pak přímo úměrné příšernému jekotu holky.
Piškot Pišutka v. t.
Foto: Vědeckou terminologií - Boletus edulis - hřibus smrkus - kvantitus i kvalitus, v řízkus proměnus, do tlamus vědcus vejdus, pošmáknus, spokojenus! Místo toho je holka rozpižlá na sušení! Skandálus!!
Sdílejte! | O sdílení
Tyto stránky používají soubory cookies, abychom vám usnadnili a zpříjemnili jejich procházení. Rozumím
Jak cookies používáme?