Jak to bylo dál

Tak se opět hlásím s dalším vyprávěním ze svého života. Vím, vím, dlouho jsem nic nenadrápla, ale nebyl čas, fakt. To má jedna kočka pořád tolik práce, že se to ani všechno nedá stihnout.
Tak, kde jsme to minule skončili. Jo, už vím. Dvounožci po mém příjezdu domů velmi rychle pochopili, kdo tady bude pánem. A musím říct, že tento fakt přijali statečně. Horší to bylo s velkýma kočkama. Bettynka si hrála pořád na mojí opečovávatelku. Hlídala mě, myla mě, když jsme se prali, tak mě schválně nechávala vyhrát, při dostizích po domě schválně brzdila, abych jí mohla chytit nebo být první na škrabadle. No prostě nuda. To mě nebavilo. Já potřebovala opravdový závod, opravdovou rvačku. Jasně, že bych ji přeprala, i když byla větší, ale to si ona nedala vysvětlit. Tak jsem své bojové umění trénovala na Wyušce. Jo, to byla oběť. Ta se fakt bránila zuby drápy. A jaký to byl panečku souboj s 3x tak velkou kočkou. A co myslíte, jasně, že jsem jí vždycky přeprala. Tsss pokaždé zahanbeně utekla z boje. Ve sprintu jsem byla jednoznačně lepší od začátku, protože než Wyuška rozhýbe to svoje kočičí tělo, já už jsem dávno na škrabadle. Prostě podmínky pro trénink malé tečkované bojovnice přímo ideální.
Průzkum v mém domě pokračoval také obstojně. Pomalu jsem objevovala všechna zákoutí, vyzkoušela, na co všechno se dá vylézt a kam se dál dostanu. Z počátku mi trošku dělalo problémy skákání. Takže nějakou dobu trvalo, než jsem vyskočila za Wyuškou na její oblíbenou skříň, kde se přede mnou schovávala. Ale teď už to pro mě není problém, vyskočím si tam, kdy chci. Je velká legrace, že kdykoliv a kamkoliv vylezu za Wyuškou, tak ona hned zdrhá. No jasně, ví, že jí vždycky přeperu. Já bych před sebou asi taky raději zdrhla. Průběžně Wyušku udržuju v kondici. Takže když ulehne do svého oblíbeného pelíšku, hned tam za ní hupsnu. Dělám, že se k ní tulím, nebo jí myju uši, to Wyuška taky nesnáší. No a pelíšek je hned volný. Já teda spát samozřejmě nechci, to bylo jen tak, v rámci tréninku. Jakmile Wyuška vyskočí na skříň, hups a už jsem tam taky a Wyuša hned skáče dolů. Jo, tenhle sport mě fakt baví.
Postel páníčků je taky jenom moje. Chodím s paničkou spát každou noc. Pěkně se uvelebím na její peřině, udělám si pelíšek mezi jejíma nohama a spinkám až do rána. Panička se prý nemůže celou noc hýbat, ale já se vyspím vždy znamenitě. Wyuška k paničce už moc spát nechodí. Jakmile vidí, že jsem tam já, tak zase zdrhá. Teda, teď už se trošku zocelila a občas v noci si k nám přijde lehnout, ale spí u paničky na polštáři, aby byla ode mě daleko a stačila se evakuovat v případě nějakého útoku.
No, takže takhle si tady u nás žijeme a máme se báječně. Tak ahoj zase příště

Jess

Foto: Souboj s Wyuškou

Sdílejte!  |  O sdílení

5 komentářů

Reklama
Reklama