Vzhůru do výšek

Už jsem vám psala, že s paničkou chodíme často ven. Máme pěknou zahradu a na ní se mi moc líbí dovádět. Máme tam i stromy, ale ne takové, co jsme měli doma na vánoce, to byl prcek. Ale na zahradě máme pěkně veliké stromy, až do nebe. Wyuška s Betynkou na ty stromy lezly, viděla jsem je několikrát. Mně se tam nikdy ani nechtělo. Ale minulý týden jsem najednou dostala chuť se podívat nahoru. Trénovala jsem na vysokém pařezu. Vylezla jsem na něj, to nebylo nic těžkého. Následovalo několik pokusů na opravdovém stromě. Náskok na kmen, držela jsem se pevně, ale výš to nešlo. Tak jsem zase skočila domů. To se opakovalo několikrát. Ten den jsem už boj o dobývání stromu vzdala. Další den jsem se opět rozcvičila na pařezu a pak rychle na opravdový strom. Poprvé to zase nevyšlo. Asi je to nějaký špatný druh. Tak jsem si vyhlídla jiný, tentokrát břízu. Po té se lezlo báječně. Postupovala jsem lehce výš a výš, až do výšky, která se paničce nelíbila ani trochu. Ale mně moc. Byl tam báječný rozhled. A moji milovaní opeřenci lítali úplně těsně blízko mě. To byl super pocit. Moc se mi to líbilo. Pak jsem slezla a ještě jednou šla vyzkoušet ten strom, kde mi to předtím nešlo. Byla to jabloň a tentokrát už jsem na ni vylezla bez obtíží a proháněla se v jejích větvích. Teda kočky, to bylo super. Hned další den, když jsme šli ven, jsem okamžitě vylezla na strom a celou dobu jsem zůstala tam. Za hodinu už šly velké holky domů a panička lákala i mě, ale mně se ještě nechtělo. Chtěla jsem být ještě na stromě, je to tady tak zajímavé. Nakonec mě panička dostala domů lstí, musím si příště dávat lepší pozor. Když jsme zase příště šli ven, nezaváhala jsem ani na vteřinu a hned byla nahoře. Tentokrát jsem ale změnila taktiku. Už jsem nepobíhala po větvích sem a tam, ale zaujala polohu ležící šelmy a vyčkávala, až opeřenci přiletí rovnou ke mně. Musím říct, že jich bylo hodně a asi mě vůbec neviděli, protože létali velmi blízko mě a někteří si i sedli na vedlejší větev. Tentokrát jsem se rozhodla, že dolů neslezu. Budu tady celý den a nebo ještě dýl. Prostě jak se mi to bude líbit. Holky už byly doma v teple a já na stromě. Panička poskakovala pod stromem a prosila mě, abych slezla. Nepomohlo nic. Prosby, přemlouvání, lákání. Neslezla jsem ani na pamlsek, ani za svou milovanou hračkou. Opeřenci jsou nejlepší pamlsek a hračka. Panička byla už trochu zoufalá a hlavně úplně zmrzlá. Ale já si trvala na svém. Chci zůstat na stromě, jsem kočka stromová. Můj plán mi bohužel ale nevyšel, protože okolo zahrady najednou šli nějací vetřelci a to se vždy raději rychle evakuuji domů. Takže jsem skočila dolů a metelila rychle do bezpečí. Což panička uvítala s velkou radostí. Musí prý vymyslet, jak mě vždycky dostane dolů. Teď máme zaracha a ven nechodíme. Prý až bude teplo, to ať jsem na stromě třeba celý den. Ale teď v zimě mě panička nebude pořád tahat dolů. Ale nebojte. Ona je naše panička měkkosrdcatá a zase nás ven vezme. Ona je ráda, když jsme spokojené, a my chodíme ven moc rády. Ale teplo už by být mohlo, to je pravda. To bude teprve super zážiteček. Tak pa, kočičáci

Vaše Jess

Foto: Vylezla jsem až skoro do nebe

http://www.youtube.com/watch?v=qvwIL6HO1WE

http://www.youtube.com/watch?v=omayIfQdrjM

Sdílejte!  |  O sdílení

5 komentářů

Reklama
Reklama