Včera
21:06
Lebedil jsem si před krbem v pozici "Hvězdice" (jistě znáte - ležení na zádech se všemi končetinami do vzduchu) a tu Ona prohlásila, že si jde lehnout, protože už toho má za celý den plné kecky. Byla bosa, takže o nějaké obuvi, navíc plné, tu nemůže být řeč. Jakmile se zvedla z křesla, hbitě jsem vystřelil do koupelny.
21:11
Došla do koupelny a spatřila mě, nasoukaného do umyvadla v pozici "Štrůdl". To jest pozice, ve které si ležím na všech končetinách i ocasu velice silně a Ona tedy nemá jak a za co by mne zvedla. Chvíli mě přemlouvala, ať vystřelím, ale předstíral jsem tvrdý spánek. Odešla. Asi jsem předstíral přesvědčivě! Najednou se ozvalo zaťukání ma mističku a "Gabísku?? No kde je ten náš kluk?? Gááábííí." Opět jsem se hbitě vymrštil a šupajdil jsem si to k mističce v očekávání kapsičky... NIC TAM NEBYLO!!! Byl to jenom sprostej trik, jak mě vystrnadit z pozice "Štrůdl"! Prej už jsem večeřel a dvě kapsičky na noc nejí ani rytíři. Ale to máš u mě, Ti řikám. Ha... v hlavě se mi rodí jeden z mých hovězích nápadů...
21:29
Sedím si tak pod radiátorem v Jejím pokoji a jen tak jakoby nic si lížu kožich. Za chvíli přijde moje chvíle. Ano! Ona přišla a začíná rozestýlat. Tak jsem se honem nahrnul pod peřinu. A pod polštář. A pod peřinu. A na škrabadlo. A pod peřinu. Ona tomu říká Každovečerní záchvaty běsu. Zakotvil jsem opět pod radiátorem. Ona ulehla a zhasla. Pak pronesla, že je opravdu úplně mrtvááá.
21:38
Řekl bych, že začíná zabírat. Proto jsem se ladně vyhoupl na Její postel a rozhodl jsem se pro procházku po Jejím těle. Začal jsem Jí šlapat po kotníkách, pak po nohou, pak po břiše a pak Ona se hodně velice prudce posadila a zařvala. Patrně se ve fázi lehkého polospánku lekla. Tvářil jsem se, že jdu zkontrolovat, jestli dýchá, když se nehýbala. Ale mojí snahu neocenila. Odešel jsem opět pod radiátor.
21:59
Spí. Zopakoval jsem si procházku. A velice efektně. Jelikož teď k řevu přidala i upozornění, abych se Jí laskavě přestal procházet po plném močovém měchýři a honem kamsi odspěchala.
22:36
Opět radiátorové stanoviště a Ona po návratu spí. Zase procházka. A tentokrát velice důrazné upozornění, abych si laskavě nelehal na Ní, ale když už, tak VEDLE Ní. No dobře.
23:04
Když vedle tak vedle. Lehl jsem si na postel a přibližně osm desetin z ní jsem zabral. Totéž jsem provedl i s peřinou. Ona se začala klepat zimou a probudila se. Sdělila mi, že mám dvě možnosti. Buď "vysmrdim" z pokoje, nebo si lehnu jako inteligent.
00:45
Rozhodl jsem se pro druhou možnost. Lehl jsem si jako inteligent a Ona zabrala. Počkal jsem, až se převalí, a pak jsem dělal, že mě zalehla. Vyletěla jak čertík z krabičky, vzala mě do náručí a omlouvala se mi. Já se jen tak ukonejšit nenechám! Plačtivě jsem na Ní vrkal a ona mě konejšila a konejšila...
02:31
Sakra, já usnul! Probudil jsem se na škrabadle pod dekou. Tak to teda ne. Nakráčel jsem přes Její břicho a hlavu na polštář. Tak jsem se uvelebil a roztáhnul. Když chci, jsem dost flexibilní. Tentokrát mi to ale trvalo trochu dýl. Probudila se až když měla hlavu na zemi. Vstala a zeptala se mě, jestli mi nevadí, že ráno vstává do práce. Nevadí. Řekla, že už toho má ale vážně dost. Pochopil jsem, že se chystá k radikálnímu rozhodnutí. Taky ano! Strčila takovou tu kulatou věc s dírou uprostřed do černé placaté bedýnky. Prohodila, že jí snad Apollo 13 odvede od nápadu přetrhnout toho pruhovanýho pošuka vejpůl. A sedla si do křesla.
02:36
Mise splněna. Odcházím se vyspat do skříně. Dobrou noc.
Sdílejte! | O sdílení
Tyto stránky používají soubory cookies, abychom vám usnadnili a zpříjemnili jejich procházení. Rozumím
Jak cookies používáme?