Zaregistrovat se   Přitlapkovat se
Přitlapkujte se tady:

Jméno:   Heslo:    

Pokud ještě nemáte svůj modrokocouří účet, zaregistrujte se! Registrací souhlasíte s podmínkami používání.
Zapomněli jste heslo?
Vyhledávání

Nahrává se...
Datum7. dubna 2005  |  KočičákFridrich von Kubaplatz  |  Zobrazení celkem/dnes1 025 480 723x / 1x

Co nám vyvedla panička a jak jsme jí to oplatili

Naše panička byla delší dobu nemocná, a tak jsme jí s Františkou tolerovali, že ráno o trošku déle spí. Ale o víkendu začala mluvit o tom, že zase brzy půjde do práce a že se bude dříve vstávat. Copak o to, nám to nevadí, my aspoň nemusíme dávat pozor, abychom ji nevzbudili, a když začne pípat budík, tak se k němu přidáme a panička je ráda, že nezaspí. No a ten den nastal v úterý. Jelikož to bylo ve velmi nezvyklou hodinu a panička byla taky trochu nervózní, tak jsme ji moc neotravovali, aby se mohla v klidu vypravit. A představte si, milé kočičky a kocourkové, záchůdek nám vyčistila, ale baštu nám nedala a šla pryč. Byli jsme z toho tak konsternovaní, že jsme ani mňouknout nestačili. Ale naštěstí se vrátila už v poledne, moc se nám omlouvala a hned nám dala granulky, tak jsme je milostivě snědli.
Já jsem jí to ale včera oplatil i za Františku. Ona naše panička je hrozně starostlivá a nechce nás pouštět oknem ven, aby se nám něco nestalo. Fakt je, že já jsem zatím venku byl jen jednou a hned jsem se vzorně vrátil. To Františka chodí na hodinové výlety. A tak když panička v noci otevřela okno, že vyvětrá, hlídala Františku a mě ne. A já hupky dupky a frk z okna ven. Jéé, to vám byla bašta! Tak se mi tam líbilo, že jsem odmítl jít domů a ani na misečku jsem se nenechal nalákat. Sice jsem slyšel, jak panička brblá, že musí ráno vstávat a že na mě čekat nebude, mě to ale bylo fuk. Lítal jsem po dvoře a užíval si to. Jenže pak se mi zachtělo jít už domů, vyskočil jsem si na podestičku, co ji tam máme na okně na truhlíky, a co nevidím... Okno zavřené, vevnitř tma a ticho. To víte, trošku jsem se lekl, ale pak jsem začal mňoukat, já totiž mám hlas jako zvon, napřed přiběhla Františka a za chvíli i panička a pustily mě dovnitř. Byl jsem moc rád, že mě tam nenechaly. Hned jsem se přišmajchloval k paničce do postele, Františka přišla taky a tak jsme společně usnuli a spali až do budíka.



Obsah se nahrává...


Sdílejte!  |  O sdílení
Sdílet přes e-mail Sdílet na Facebooku Odeslat pomocí Facebook Messengeru Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+







Zatím bez komentáře

Pro přidání komentáře se prosím přitlapkujte.

Zatím není přitlapkován žádný komentář.

Reklama
Reklama

Reklama

Modrý kocouř.cz (c) 2024

Všechna práva vyhrazena.
O stránkách
Ochrana osobních údajů
Politika využití cookies
Modrokocouří blog
Novinky
Nápověda
Reklama
Kontakt

Archivováno Národní knihovnou ČR
Facebook Twitter Google Plus Instagram YouTube

Tyto stránky používají soubory cookies, abychom vám usnadnili a zpříjemnili jejich procházení. Rozumím
Jak cookies používáme?

Top