O mé rodině a jiné zvířeně

Jako každý správný kocouř gentlemoun mám velkou rodinu. Má rodina je mi vzorem, má rodina je mi smyslem života, má rodina je mi dražší než šunka... No tak to jsem krapet přehnal, to uznávám. Ať chcete nebo ne, tak každý člen vaší rodiny vás v něčem ovlivní, ale nikdo se k tomu nehlásí, když se pronese ona osudná otázka: Po kom ten kluk je? Já vám to ukážu na sobě. A kdo chce, může to pojmout jako testík. Pište si svoje tipy na papír a na konci to spolu porovnáme.

1. Ty Kyselino jedna puntíkatá, necháš na pokoji tu Bastulkovu misku? Ty z toho věčného futrování jídla jednou praskneš, Neotesánku! A to je tvoje matinka prej vybíravá, takže po ní to nemáš. Tak po kom?
P.S.: Misku jsem na pokoji nechal, páč už stejně byla po mém záslužném zásahu prázdná.

2. Luciáši, nech si ten ocásek na pokoji. Ty z toho škrabadla jednou spadneš, jestli nepřestaneš nahánět ten ocásek okolo sloupku! Jsou tohle geny nebo výchova? Po kom to, ty kluku, máš??
P.S.: Poslušně hlásím, že jsem ještě nespadl. Škrabadlo jo, mělo špatnej balanc a můj odraz od zdi nezvládlo.

3. Co dělají ty knihy na zemi? Luciášku, to je knihovna a né kočičárna. Míst na válení tu máš víc než dost. Po kom ten kluk je?
P.S.: Knihy ustopily větší inteligenci – mně. Kam se na mě hrabou knihy, to se nedá srovnat. A stejně to byly jen detektivky. A já k přemýšlení vhodné místo prostě nutně potřebuji!

4. Nech toho Bastilou na pokoji! Neskákej na Kidečka! Neshazuj ten mobil se stolu. Ježíš nech toho kocoura spát. Proč musíš furt všechny provokovat? Kde jsi k tomu přišel?
P.S.: Proč mají spát, když já se nudím? Kdyby ten mobil na mě provokativně nekoukal, tak ho neshodím.

5. Punťas, přestaň se v té posteli rozvalovat, jako by ti patřila! Já jsem tady taky. Hele, fakt nemusíš hned zavalit každý místo, odkud se šoupnu. Tak hele jestli z téhle postele, která je mimochodem moje, někdo půjde, tak to budeš ty. Já vestoje spát nebudu. Po kom ty to máš?
P.S.: Pes, který štěká, nekouše. Tady by se to dalo asi napsat: Holka, která vyhrožuje, nevyhazuje.

6. Uhni! Ježíš, uhni, ať můžu projít a ty se tu klidně hlemejždi do alelujá. Jestli okamžitě nepřídáš do kroku, tak tě vážně načutnu. O pár vteřin později: Nemůžeš aspoň přestat kličkovat, když tě chci překročit? Kdo tě tohle proboha naučíl?
P.S.: Nenačutla. Nepřidal jsem do kroku, naopak jsem ještě zpomalil. Občas dvounohým musíme připomenout, že musí zpomalit nebo zastavit.

7. Kterej puntikatej neřád zase otevřel a vyhrabošil ty šuplíky? Luciáši, neopovažuj se na tu kličku od šuplíku zavěsit! Puňťas, na ty šuplíky vůbec nekoukej! JEDEŠZTOHOŠUPLÍKUATENJEHOOBSAHTAMKOUKEJNECHAT!!!!
P.S.: Miluju šuplíky, já je prostě miluju.

Tak výsledky sem a porovnáme to. Vážit si jídla mě naučil strýček Budu a je mi v tom velkým příkladem. Maminka mi toho do vínku dala hodně. Jednou z velkých vášní, která nás spojuje, je i lov ocásku okolo sloupku škrabadla... Strejda Piškot kladl vždy důraz na samostudium. Nejvíc informací se přece najde v knihách a ty najdeme kde?? No kde? No správně, v knihovně. Znáte lepší místo pro samostudium? Já ne. Po tetičce Missy mám ředitelské vlohy. Všechny popoháním, všechno organizuju nebo přeorganizuju a nikomu nedám pokoj... Noční péči o pohodlí malé holky v pelíšku jsem se naučil od Bastulky. Holka je v současné době dost nerozhodná, který z nás je v tom lepší. A nejraději má, když se o ní takhle staráme oba najednou. Umění přimět dvounohé zpomalit nebo zastavit, tak na to byli dva učitelé, Profa Piškot a důchodce Kid, pod jehož dohledem teď vzorně trénuju. Miluju šuplíky a vystěhovávání jejich obsahu. Je tu někdo, komu musím říkat, že tuhle celoživotní lásku mám po mamince? Ne? Tak to je dobře.

Tak, milá rodino, a teď už se hezky hlaste, kdykoliv se ozve věta: Po kom to máš?

Sdílejte!  |  O sdílení

10 komentářů

Reklama
Reklama