Začínám psát...

Můj první záznam v deníčku. Tak napíšu aspoň něco trošku o sobě.
Můj jídlonosič a posluha Ajuš říká, že nejsem typickej kocour. Prej jsem nejspíš míchnutej se psem a bůhví čím, podle vlastností. Pche, já jsem normální, jen všichni ostatní jsou divný. Taky mám prý modrou krev, aspoň se tak podle jejích slov chovám. Jsem panovačnej despota, kterej mívá dobrou náladu nejspíš, když je v práci. Prý se nikdy nesměju a moje výrazy opovržení a nechuti jen tak nějaká kočka neumí. Já osobně si myslím, že jsme ideální kocour a může bejt vůbec ráda, že s ní vydržím.
Od malička, jsem zvyklej cestovat a přesouvat se z místa na místo. Nějak mě to, narozdíl od mojí kámošky Lily, nestresuje. Momentálně žijem u babi, s mojim nevlastním posluhovačem Péťou. A určitě se bude brzo něco dít, protože je furt připravená moje přenosná taška.
Taky vás trošku zasvětším do mojí rodiny...
Ajuš - moje lidská mamina, posluhovačka, krmička, panička.
Péťa - Ajuš přítel, nevlastní lidskej táta, prej si musel na kočku zvyknout, ale kdo by si nezvyk, když sem tak úžasnej.
Babi - Ajušina mamka, moje rozmazlovačka, a vůbec dobrá baba, nechá nás dělat úplně všechno a nikdy neslyším nesmíš.
Lily - kočička, to je moje nevlastní ségra, společník, malej nalezenec, oficiálně patří babi, ale když jsme spolu nebydleli, tak jsme se hodně navštěvovali.
Vůbec, jsme velká rodina, nejvíc se ještě stýkám s Rezi a Lůcou, to jsou Ajušiny segry. Potom s Matýskem, to je Luci syn, a občas s jejím manželem Martinem. A taky k nám chodí jejich bílé zjevení Monty. Monty je moc divná kočka. Je menší než já, šťěká a  neumí lézt po nábytku. Navíc si nechá nakazovat, co má dělat. Fakt ho vůbec nechápu. Snažil jsem se mu to vysvětlit, ale vypadá, jako by mi nerozuměl. Taky ho od malička fackuju, protože mi pokaždé jde sežrat maso z misky.
Tak to jsem já a moje rodina.

Sdílejte!  |  O sdílení

8 komentářů

Reklama
Reklama