Proč se jmenuji kocour Baruška
Nepamatuji se, kde jsem se narodil, ale ujala se mne a ještě několika koček a kocourů jedna hodná paní a u té jsme bydleli. Nebylo nám zle, také jsme dostali jména. Byl jsem taková chlupatá koulička a panička měla za to, že jsem roztomilá kočička, a říkala mi Baruško. Zvykl jsem si na jméno - nu proč ne, ani jsem zatím rozdíl mezi kočkou a kocourem nepociťoval. Nějakou dobu jsme s paničkou bydleli, ale jednou se stalo, že se panička už neprobudila. Odvezli ji pryč. A co s námi? Nějakou dobu nás trochu krmili sousedé, slavné to nebylo. Měl jsem pořád hlad a moc jsem vyrostl, byl jsem samá tlapka a ocásek. Ten jsem měl hezky huňatý, takže byl ze mne nejvíc vidět. Jednou nás ale sebrali a odvezli jinam. Prý do kočičího útulku. Jen jim řekli naše jména a už se o nás nestarali. Čekali jsme, kdo si nás odnese do nové rodiny. Mě pořád nikdo nechtěl a já bych se tak rád s někým pomazlil a zavrněl mu do ouška. Asi po půl roce přišla nějaká mladá hezká panička, které jsem se moc líbil. Ta konečně zjistila, že nejsem žádná kočka, ale kocour, protože mne museli kastrovat. Moc to nebolelo. Pak jsem mohl jít do nové rodiny. Odvezla mě k jedné starší paní, řekla, že jsem sice kocour, ale slyším na jméno Baruška. Paní se smála, že to bude rarita - kocour s holčičím jménem, ale říká mi tak do dnes a já jsem rád, že si nemusím zvykat na jiné jméno. V novém bytě jsem moc spokojený, mám pořád plnou misku dobrého papání, mám krásně pročesaný huňatý kožíšek a večer vrním paničce do ouška, když oba usínáme v posteli.
| O sdílení
Minda 24. června 2010 16:31
Milý kocourku Baruško, nejsi sám u koho to lidé s pojmenováním popletli.
Já, když jsem si jako opuštěné koťátko sama našla rodinu, tak si mysleli,že
jsem kocourek a říkali mi Micin. Až pan dokror zjistil,že jsem vlastně kočičí
slečna a tak jsem Minda. Ale Micina máme na konec taky, protože nám ho
osud nadělil dva roky po mém příchodu. Tak si užívej domova a pozdravuj doma :-))
Otík 24. června 2010 16:05
AŤ je na světě co nejvíc kočiček a kocourků, kteří najdou hodné páníčky s laskavým srdcem. Otík ze Starého Města
sarah 24. června 2010 12:16
Fešáku s holčičím jménem, moc ti to přejeme, a dobře děláš, že je ti jméno jedno. Hlavní jsou hodná dvounožka s laskavou náručí a teplej pelíšek. Tak se měj moc a moc dobře! :-)
Marki 24. června 2010 8:31
Kocourku Baruško, máš teda náročný život ale už se zdá že si s paničkou budete vrnět do ouška napořád :-) My jsme si taky našli opuštěného kocourka v útulku, jen čekáme až ho pustí z karantény a bude náš :-)
beta.1 23. června 2010 23:42
Ahoj kocoure Baruško, musím se smát, já mám kočičí holčičku se stejným jménem:-)))))). Jsem moc ráda,že jsi přestál zlé časy a máš fajn domov, tak si to hezky užívej:-)
Mour 23. června 2010 21:17
Ahoj kamaráde, i já jsem z těch opuštěných, zatoulaných. Ale své lidičky jsem si našel a je to bezva, že někam patřím. Jo, a ptáčci se mi líbí taky.
Maxik 23. června 2010 11:18
Ahoj Baruško,
máš trochu podobný osud jako já. Ale já jsem nemusel být v útulku. Jsem moc rád, že jsi se ztratil jen na chviličku. Já byl také ztracený a nebylo mi vůbec dobře. Ale hodně lidi na MK mi drželo palce. Jsem rád, že jsi šťastný.
EvaNo 23. června 2010 10:32
To je dobře, Baruško, že jste se s paničkou našli a že máš někoho, komu můžeš vrnět do ouška a kdo tě pomazlí. Přeju, ať je vám spolu dobře už na pořád.
Výše uvedené názory a komentáře nevyjadřují stanovisko Modrého kocouře.cz. Modrý kocouř.cz si vyhrazuje právo příspěvky odporující dobrým mravům, v rozporu se zákony nebo obsahující reklamu smazat.