Nazdar kočičáci, musím se s vámi taky podělit o svoje zážitky. Mám jich nepřeberné množství, tak začnu se svým vztahem ke psům, které provokuji ze všeho nejradši.
Už jako malé roztomilé koťátko, jsem měl příležitost vyzkoušet si, kdo je kápo na daných územích. Sousedi si ve stejnou dobu pořídili fenu vlčáka. Je nám zhruba stejně a pro mě to byla úžasná příležitost, jak se cvičit ve svých provokacích. Jednou jsem vylezl na strom za garáží a fena mě nezklamala, naběhla pod strom a vyváděla. Já lezl schválně výš a výš, až se stromek se mnou začal ohýbat a sousedi se obávali, že spadnu (taková blbost). Panička utrousila přes plot, že slezu. Slezl jsem, docela rychle, ale na špatnou stranu plotu a přistál přímo před vlčákem. Začalo docela ródeo ;-))). Fena začala vyvádět, sousedi taky, přiběhla panička, ať si ji chytnou, že si pro mě dojde, že nechce řešit poškrábaného psa. Projevil jsem se jako neohrožený bojovník ;-))). Začal jsem syčet prskat, ježit se (ocas jsem měl jak veverka), sednul jsem si na zadní, vytasil svoje šavličky a sekal packami, co to šlo. Protistrana uznala, že jde do tuhého, a ustoupila. Já byl poté odnesen domů a od té doby to začalo. Nevynechám jedinou příležitost, abych neprovokoval u plotu, protože dobře vím, že za něj to stvoření seshora nesmí. Neomylně se vždycky nechá nachytat, stačí ladně projít kolem plotu. Jako další objekt svého provokování mám čokla přes ulici. Tam sice nemají plot, je většinou uvázaný a o to větší je to vzrůšo, špacírovat se mu po jeho území. Jistě si dovedete představit, co vyvádí :-))). Několikrát se mi povedlo, že se urval, já bleskurychle střelil do naší zahrady a hurá na strom – máme jich naštěstí dost. Škodolibě jsem pak pozoroval, jak psa několik hodin nahánějí po okolí. Panička mi tu radost z provokací občas docela kazí. Psům vysvětluje, že by to mohli už konečně pochopit, co jsem za zmetka, že jim to dělám schválně, a dokonce je hladí!!! To se o mě vždycky pokouší infarktové stavy!!!
Zrovna včera mě vyhmátla:-(. Byla na procházce se sousedkou a tím jejich čoklem, já si v klidu lebedím u nich na zahradě a číhám na svou chvilku. Ten hloupý pes mě prozradil, sousedka za ním pomalu vlála, jak hnal směrem ke mně. Ani jsem se nehnul, dobře si vědom, že se mi nic nestane. Panička mě okamžitě lapla a odvlekla domů na zahradu a měla proslov, že bych si to taky už mohl odpustit... No, to uhodla!!! Tak o jedno potěšení mě připravila, najedem tedy na osvědčenou metodu – procházka kolem plotu po zídce. Doprčic, kde dneska ta fena je???? Došel jsem až k plotu, natahoval hlavu jak želva. No, to není možný, že by mi to dneska nevyšlo? Nevědomky mi pomohla panička, která kousek dál zalévala kytky, a fena jí naprosto zbožňuje. Letěla se podrbat a v tom mě uviděla a hurá ke mně. Nahodil jsem ukázkový kočičí hřbet, naježil se a zasyčel, jenže v tom mě chytla panička a opět byla přednáška typu, jak jsem hroznej, že se mi to jednou nevyplatí atd. atd., byla natolik drzá, že mě odvlekla do baráku a sdělila mi, že dneska na žádnou noční nepůjdu. Tak jsem se jim pomstil, nechtěl jsem chovat, trucoval jsem, otravoval u večeře (což normálně vůbec nedělám, zajímá mě jenom moje miska) a chvilka pomsty přišla, když šli spát. Najednou jsem projevoval úžasnou mazlivost, nacpal se jim do postele, skákal z jednoho na druhého, pak předstíral spánek a kolem druhé udeřil!!! Škrábání na skříň a zatnutí drápků do matrací. Vmžiku jsem byl puštěn:-))))) a už se klepu, co dalšího zas vymyslím, abych oba čokly pořádně pozlobil:-)
Fousek
Sdílejte! | O sdílení
Tyto stránky používají soubory cookies, abychom vám usnadnili a zpříjemnili jejich procházení. Rozumím
Jak cookies používáme?