Mňautobiografie pana Profesora - Infiltrace

3. 7. 2010 8:30
Jsem usazenej kocour. Jsem usazenej u pohromady. Netečkované. Velké. Hodně velké! Jsem usazenej u pohromady tašek, které holka nahromadila v koutu předsíně. Jsem usazenej, protože nejsem samosbalenej. Dvanáckrát jsem se vzorně samosbalil. Dvanákrát mne odsamosbalila. Holka. Velká. Zrádkyně! Odůvodnila to sdělením, že budu samostatné zavazadlo. A že už takhle neví, co dřív, a ještě aby věčně lovila z tašky nějaké mourované kopyto, které se tam v nestřežené chvíli nasáčkuje i s myší Evelínou! TSSSS. Mám dojem, že si zase začíná nějak moc dovolovat. Nejvyšší čas ji srovnat. Začal jsem tím, že jsem se úhledně urovnal k pohromadě. Zavazadel. Mezi sledováním uklízecího počínání holky jsem v duchu rozpracovával spis na téma Svůj k svému, zavazadlo k zavazadlu, vědec k pohromadě. Taktiku usazeného zavazadla jsem zvolil ne proto, že bych si myslel, že by mne mohly zapomenout!! Vím dobře, že to by si nedovolily, protože kdybychom mne neměli s sebou na chalupě, museli bychom si zoufat. Ne! Taktiku usazeného zavazadla jsem zvolil proto, aby se holkám teskně a vyčkávavě hledícího zavazadla zželelo a hbitě urychlily náš přesun.

9:15
HA!! Taktika byla účinná! Cíl je na dosah! Tlapky. Mojí! Má sluchová čidla radostně zaznamenala zvuk. Vrčivý! Vrčivý zvuk té pohyblivé krabice, která je pro své budoucí mourované zavazadlo nutným zlem, nezbytným pro přesun do ráje, kterému holky říkají chalupa a já „země vědeckým výzkumům zaslíbená“. Nejsem žádné mejdlo! Vrčivý zvuk krabice neomylně poznám! Nadšeně se odusazuji a zahajuji evakuaci. Myslím, že nikdo nepochybuje, které zavazadlo musí být naloženo jako první.

9.17
Jsem zastavené zavazadlo. Totiž, kocour. Zastavenej. Zastavil mě vstup kluka. Velkého. Vešel. Do předsíně. Zraková čidla mu padla na pohromadu a vytřeštila se. Kluk třeštil zrak na pohromadu. Zeptal se velké holky, proč nevezeme rovnou celé skříně a jestli budeme nakládat taky myčku, vanu a koberce. Prostřední a nejmladší holka řekly, že s tou vanou je to moc dobrý nápad. Velká holka řekla, že zůstane skromná a úplně jí bude stačit, když do auta nacpeme všechny prvky pohromady. Velkej kluk povzdechl a řekl, že do příštího léta a našeho přesunu si pořídí raději kamion. Debatu na téma „na co sakra potřebujete tolik věcí??“ ukončil až pohled na ocas mourovatého zavazadla, který zrovna mizelo za dveřmi bytu a  netrpělivě směřovalo k pohyblivé krabici, aby se stalo prvním zavazadlem, které je samonakládací.

9.40
Jsem zkušenej kocour. Mám cestovní zkušenosti. Vím, jak být kultivovaným, cestovně neobtížným zavazadlem. Vím, že zavazadlo nevříská, neječí, nenadává, nesyčí, nedožaduje se okamžitého vypuštění z pohyblivé krabice a nedemoluje zmateným dusáním ostatní zavazadla. Díky těmto znalostem na rozdíl od ostatních chlupatých zavazadel nemusím být v přepravce, ale mám k dispozici vlastní sedadlo, na kterém, bezpečně opásán a opečováván prostřední holkou, medituji o plánu budoucích výzkumů.

9.50
Velkej kluk klade. Otázku. Klade otázku, jestli se mu to zdá, nebo jsou ti paviáni v přepravkách ještě uječenější a hlasitější než vloni. Velká holka kluka ujištuje, že se mu to určitě opravdu jen zdá. Myslím, že holka začíná hodně špatně slyšet.

9.57
Velkej kluk klade opět otázku. Klade otázku, jestli má tohle zapotřebí. Velká holka ho s pochopením ujišťuje, že samozřejmě, protože přece by ty hodné holčičky a kočičky nepřipravil o radost z pobytu v zdravé přírodě. Velkej kluk klade další otázku, jestli těmi hodnými kočičkami je myšlen ten příšerný zdroj nesnesitelných decibelů. Holka mu rafinovaně odpovídá také otázkou. Ptá se, jestli si velký kluk myslí, že mourovatý cestoval zase přestane spát a ožije a vyskočí na tom stejném místě jako vždycky. Velkej kluk říká, že si myslí, že jo. Hluboce meditující zavazadlo si myslí, že ho ani nenapadne přestat meditovat jen proto, aby velkej kluk měl pravdu. Pche!! To zrovna!!

10:10
Jo! Jo! Nespím! Ožívám! Vyskakuji! Vyskakuji na přesně tom samém místě jako vloni, předloni a ještě čtyřikrát předtím!! Vyskakuji na přesně tom samém místě, kde mi má čichová a orienatčně navigační čidla vysílají signál, že země vědeckým výzkumům zaslíbená je na dosah. Ano, domnívám se, že jsem učinil velmi významný vědecký objev: Už tam budem!!


Piškot Pišutka v.t.

Foto: Samonaložené, hluboce meditující zavazadlo – vědec ve chvíli významného objevu.

Dodatek ke spisu: jsem systematickej kocour. Mám rád řád a pořádek. Proto zde řádně doplňuji, že tohle je spis č.80, sepsaný mou tlapkou. Vlastní.

Sdílejte!  |  O sdílení

9 komentářů

Reklama
Reklama