Nemám. Všichni se na ně pořád těšili, zvlášť ta zdejší dvounohá koťata. Tak jsem si říkal, co to asi bude za legraci. Houby!
Úplně všechno je vzhůru nohama. Za normálních okolností je dopoledne doma jen Velká a ta potřebuje pracovat, takže po povinném pomazlení můžu spát, kolik chci. A večer, když dorazí koťata, mám dost energie na hraní a honění a lovení a tak vůbec. Ale teď? Buď jsou koťata doma pořád, a to znamená, že mě hned od snídaně tahají a válejí se po mně a předhazují mi věci, a když si chci odpočinout, tak abych zalezl někam, kde mě nenajdou. Což vylučuje křeslo Většího kluka, Velkého ušák i tu krásnou vyhlídku na parapetu u okna. Anebo nejsou doma vůbec, a to je pak nuda. Kočičáci, řeknu vám, fakt nevím, co je lepší.
Ale abych nekecal, ty prázdniny mají i svoje světlejší stránky. Především se po bytě neustále válí nějaká ta taška nebo kufr nebo jiná zajímavá věc na schovávání, číhání nebo lovení. Třeba tuhle: v obýváku zůstal na zemi otevřený kufr a v něm krásně srovnané měkké věci – trička, mikiny, svetr, prádlo v šustivých taškách (obzvlášť vhodných k lovu). No to víte, že jsem toho náležitě využil! Ale řeknu vám jedno, začínám mít trochu strach o duševní zdraví své Velké. Když se vrátila, začala na mě křičet tak, že jsem jí okamžitě doporučil návštěvu psychiatra nebo aspoň kurz zvládání stresu. Myslíte, že mě poslechla? Kdepak! Ječela na mě ještě víc, ať na ni okamžitě přestanu takhle drze mňoukat, nebo mě fakt přetrhne. A pak mě z pokoje vyhodila, zavřela dveře (!) a celý ten skvělý pelíšek, co jsem si vybudoval, mi zničila a zase nudně poskládala. A ještě přitom měla řeči o chlupech!
Však jsem se jí taky pomstil. Už párkrát jsem se ráno prostě vyčural na podložku v koupelně místo do záchůdku. To má za to! Radost z toho neměla, to si pište. Prý doufá, že jsem jenom stresovaný z nepřítomnosti obvyklého personálu (že by mi přece jen rozuměla něco z toho, co jsem jí říkal? V tom případě je tedy vedle jak ta jedle, já jsem mluvil o ní, ne o sobě!) a ať nezačínám značkovat, protože jinak prý ze mě bude kočička. Pche! To je vidět, že o anatomii nemá ani to nejzákladnější ponětí. Jak by ze mě, z kocoura, mohla být kočička, prosím vás?
Já ostatně taky doufám – doufám, že prázdniny skončí dřív, než Velké přeskočí docela. Přece jen, jako zásobovačka je poměrně spolehlivá a klín má taky docela pohodlný. Uvidíme.
Čauky mňauky, váš Denny
Foto: Odpočívám na okně po dobře vykonané práci
Sdílejte! | O sdílení
Tyto stránky používají soubory cookies, abychom vám usnadnili a zpříjemnili jejich procházení. Rozumím
Jak cookies používáme?