Zaregistrovat se   Přitlapkovat se
Přitlapkujte se tady:

Jméno:   Heslo:    

Pokud ještě nemáte svůj modrokocouří účet, zaregistrujte se! Registrací souhlasíte s podmínkami používání.
Zapomněli jste heslo?
Vyhledávání

Nahrává se...
Datum14. září 2010  |  KočičákLádík (bratři z popelnice)  |  Zobrazení celkem/dnes1 025 480 800x / 2x

Kapitola devátá a desátá - Miluška a Maruška aneb Plašanky z meze

Kapitola devátá a desátá - Miluška a Maruška aneb Plašanky z meze

28. srpna 2006 Matylda ke krmení nepřišla a bylo jasné, že přišel její den. Neobjevila se ani celý další týden a už, už jsme mysleli, že... ale po týdnu se objevila na svém místě krásná, štíhlá a hladová. Dostala svůj příděl, který v mžiku snědla, poodešla a čekala dál a tak dostala nášup. Odešla, ale do večera přišla ještě dvakrát. Ubezpečila nás tedy, že koťata jsou a ona potřebuje hodně jíst, aby je uživila. Dala nám to svým apetitem jasně a srozumitelně najevo, a tak začala akce hledání koťat. Se souhlasem sousedů jsme pročesali okolní zahrady i zpustlou zahradu, odkud Matylda pocházela. Nic, nic jsme neobjevili a Matylda navíc klamala tělem, od krmení odcházela vždy jiným směrem. Smířit se s faktem, že nedaleko od nás zase vyrůstají plachá a divoká koťata nezjištěného počtu nebylo lehké a nám nezbývalo nic jiného než čekat.

Dočkali jsme se. Jeden den, bylo to v první polovině října 2006, Matylda ke krmení přišla přímo na verandu, což nikdy před tím neudělala. Jídla se ani netkla, jenom několikrát zamňoukala. Bylo nám jasné, že nám přišla ukázat svoje děti. Možná jsou to jenom moje představy, ale Matylda nám prostě řekla: "Máte je tady, postarejte se o ně." Vyšli jsme ven a z meze u sousedů na nás koukaly dva páry malinkých, jasných očí. Seděla tam dvě malá koťata a nebylo pochyb, že minimálně jedno je kočka. Jakmile nás koťata zahlédla, rozprchla se a více jsme je neviděli. Bylo nám jasné, že koťata musíme za každou cenu chytit. Děsivé představy o množící se kolonii divokých koček v opuštěné zahradě mě v té době pronásledovaly celé noci. Rozhodli jsme se jídlo nikam nenosit, dávali jsme krmení na noc přímo k domku. A já začala opět přemýšlet o profesionálním odchytu. Koťata se přes den neukázala, jenom Matylda se čím dál víc zabydlovala na verandě. A zase nám pomohla náhoda. Naše Vlaďka jednoho dne na konci října, jak to říct, no chovala se podivně. Stále seděla za domkem na jednom místě a mňoukala a mňoukala. A přišel na to manžel. Za domkem ležela nepoužitá betonová kanalizační trubka o průměru asi 15cm. Manžel do ní nahlédl a ono nebylo vidět na druhou stranu. Koťata se přes den ukrývala v rouře.

Pak to šlo ráz na ráz. Koťata jsme doslova vyšťourali do připravené přepravky. Byl to velký boj, který jsme vyhráli my.

28. října 2006, přesně dva měsíce po té, co Matylda porodila, jsme měli v přepravce nikoliv dvě malá, roztomilá koťátka, ale dvě vzteklé, syčící zmijky, na které jsem si ani já nedovolila první dny máknout.

Jak bylo později zjistěno, byly to obě holky a dostaly jména Miluška a Maruška.

Manžel vyrobil na verandě prostornou voliérku a Miluška s Maruškou do ní byly přímo vysypány. Holky vypadaly zdravě, jasné oči, ušní svrab neměly, možná nějakou blechu a určitě nějaké červíky. Na to všechno záhy došlo. Matylda trávila svůj čas na verandě na voliérce nebo venku. Zpočátku 2x denně, později 1x denně celý další měsíc dobrovolně vstupovala do voliérky a dávala holkám pít. Matylda měla ještě tolik mléka, že holky byly úplně přepité, a to byla ta chvíle, kdy jsme je mohli beze strachu vzít do rukou a provést nutné ošetření. Nevím, jak je to možné, ale nasyceny mateřským mlékem, úplně ztratily divost.

Holky se pomalu, velmi pomalu ochočovaly. Ve voliérce u nás strávili celé 2,5 měsíce, než jsme je očkované pustili mezi ostatní. Plachost je v nich dodnes. Na nás si zvykly, hlavně když se podává něco dobrého, jsou to nejvtíravější kočičky na světě. Jinak o mazlení moc nestojí. Jsou příšerně lekavé a z cizích lidí mají panickou hrůzu. Vyfotit holky je velký problém, zřejmě si obě myslí, že je chci foťákem přinejmenším zastřelit.

Miluška s Maruškou volně ven nechodí. Myslíme si, kdyby se venku něčeho nebo někoho vylekaly, byl by problém je dostat domů a manžel si v žádném případě nepřeje žádné další venkovní kočky, byť kastrované.

Miluška s Maruškou měly letos 28. srpna 4 roky.

A proč je Matylda zimní kočka? Protože od té doby, co přivedla Milušku s Maruškou, každou zimu zalehne na verandě našeho kočičího domku k radiátoru nebo přímo na radiátor topení a prakticky celou zimu prospí.

Na jaře Matylda ožije. Jaro, léto a až do pozdního podzimu si žije svůj život venku. Každý den minimálně dvakrát příjde na jídlo a ukázat se, že je v pořádku. Často pobývá ve své původní, zpustlé zahradě.

Foto: Ani po měsíci se Miluška s Maruškou jinak vyfotit nedaly.



Obsah se nahrává...


Sdílejte!  |  O sdílení
Sdílet přes e-mail Sdílet na Facebooku Odeslat pomocí Facebook Messengeru Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+







11 komentářů

Pro přidání komentáře se prosím přitlapkujte.

 Matýsek z Kočičí naděje
Kocouřák Matýsek z Kočičí naděje  Datum25. června 2011 20:21

To je překrásný portrét! Trošku jako vyděšená dráčata, ale strašně půvabná.

 sugiela
Kocouřák sugiela  Datum26. září 2010 18:37

Opravdu moc hezký příběch a krásně napsaný:-), opravdu obdivuji trpělivost a laskavost ke kočičkám jak je nenechat na pospas...takových lidí by mělo být více, hlavně když koťátka pochází od jejich kočičky..tleskám VÁM

Karla z Končin
KocouřákKarla z Končin  Datum17. září 2010 18:24

Vaše příběhy mám moc ráda, jste neskutečně hodní lidé a já vás bezmezně obdivuju a fandím vám.

 tatiana
Kocouřák tatiana  Datum17. září 2010 12:00

Hezkýýýýýýýýýýýýýý!

Milena
KocouřákMilena  Datum17. září 2010 10:57

Tak to jsem ráda, že "detektivka" má šťastné pokračování. Už se moc těším, co bude dál. Dík za tyto deníčky. Moc se mi líbí. Hlavně proto, že jsou takové ze života.

 Minda
Kocouřák Minda  Datum17. září 2010 10:51

Sláááva, tak to dopadlo dobře nejen s Matyldou, ale i s Miluškou a Maruškou.
Vy a Váš manžel jste opravdu úžasní lidé :-)

 Maxík
Kocouřák Maxík  Datum17. září 2010 7:25

Moc rada čtu tyto kočičí příběhy. Velmi krásně napsané.

Ája
KocouřákÁja  Datum16. září 2010 14:19

Krásné vyprávění :-)) Hlavně, že to dobře dopadlo :-)) Díky :-))

 KOČKAMŇAU
Kocouřák KOČKAMŇAU  Datum15. září 2010 16:23

krása, mucínkové maličký, už mám přečtěno v předstihu a těším se na další vyprávění :-))

beta.1
Kocouřákbeta.1  Datum15. září 2010 15:57

A zde zase platí, trpělivost kočičky přináší, opět moc hezké vyprávění se šťastným koncem. Děkuji:-)

pet5ka
Kocouřákpet5ka  Datum15. září 2010 8:37

To jsem ráda, že to nakonec tak dobře dopadlo :-)

Výše uvedené názory a komentáře nevyjadřují stanovisko Modrého kocouře.cz. Modrý kocouř.cz si vyhrazuje právo příspěvky odporující dobrým mravům, v rozporu se zákony nebo obsahující reklamu smazat.

Reklama
Reklama

Reklama

Modrý kocouř.cz (c) 2024

Všechna práva vyhrazena.
O stránkách
Ochrana osobních údajů
Politika využití cookies
Modrokocouří blog
Novinky
Nápověda
Reklama
Kontakt

Archivováno Národní knihovnou ČR
Facebook Twitter Google Plus Instagram YouTube

Tyto stránky používají soubory cookies, abychom vám usnadnili a zpříjemnili jejich procházení. Rozumím
Jak cookies používáme?

Top