Mňautobiografie pana Profesora - Degustace

6. 7. 2010
Jsem dojetej kocour. Dojel jsem na vášeň. Svou. K tyčinkám. Dojel jsem na ni poté, co jsem s velkou chutí rozehrál oblíbenou hru Najdi si potmě svého kocoura. Na hru máme s holkou zcela odlišný názor... Já ji miluju. Hru. No dobře, holku taky, ale hru možná někdy víc. Holka ji nesnáší. Hra se hraje tak, že potřebujeme jednoho kocoura. Dále potřebujeme kuchyni, ve které je kocour večer zavřený. Dále potřebujeme holku, která trvá na tom, že večer už kocour nikde venku pobíhat nebude. A že dá hodně velikej pozor, aby jí kocour z kuchyně neutekl. Pak už potřebujeme jenom dveře do kuchyně, které když holka otevře, tak se jimi sebemenší škvírou protáhne mourovatý hbitý had a s vítězným mávnutím ocásku zmizí ve tmě. Nezmizí daleko. Zmizí tak, aby byl pořád pár metrů od holky. Holka nadává a popoběhne za kocourem. Kocour popoběhne za vidinou večerní legrace. Holka popoběhne za kocourem, kocour za legrací... Hra se dá hrát velmi dlouho. Lze při ní vědecky studovat i přímá úměra, protože čím víc baví hra kocoura, tím méně baví hra holku. Další možnost vědeckého výzkumu nabízí fakt, že čím rychleji popobíhá kocour, tím rychleji popobíhá i holka. A čím déle kocour popobíhá, tím víc holka nadává. Vědecky systematickým sledováním jsem zjistil, že při osmém oběhnutí chalupy holka přestává nadávat a přechází ke slibům. Jde o sliby velkorysé a asi také motivované snahou o výzkum, protože holka slibuje různé pokusy s dělením chlupatého tělesa. Obvykle plánuje dělení přeškubnutím vejpůl, přetržením, roztrhnutím na několik malých, a zaslechl jsem i příslib rozporcování na prvočástice. No. Jsem rád, že jsem holku inspiroval k vlastní vědecké činnosti, a ještě radši jsem, že mám další objev. Ano, domnívám se, že jsem objevitelem metody Vědecký výzkum hrou!
S velkým úspěchem jsem metodu vědeckého výzkumu zdokonaloval tři večery po sobě. I ve čtvrtém večeru mourovatý ocas, mizící ve tmě, holce sdělil, že hra Najdi potmě svého kocoura, je zahájena. Holka původně mínila strávit večer četbou knihy, ale výzvě mourovaného mizícího ocasu neodolala. Hned se zapojila do hry. Popoběhla. Popoběhl jsem. Holka popoběhla. Popoběhl jsem. HA!! Zrada!Holka maří pravidla hry!! Nepopoběhla! Zůstala stát. A zavolala: "Piškotkuuuu... tyčinka!! Co dostane klučíček?? Tyčinku..."
Strnul jsem. Plně aktivizované mozkové buňky vyhlásily poplach nejvyššího stupně! Splašeně rotovaly mozkovnou. Část buněk zachycený signál vyhodnotila jako nesmyslný, protože přece není 18 hodin, čas podávání tyčinek!! Část buněk naopak aktivně hodnotila, že je úplně jedno, kolik je hodin, hlavně že bude tyčinka a tyčinek není nikdy dost.
Byl jsem úplně rozdvojenej kocour. Náhle jsem se sjednotil. Zvítězila vášeň. K tyčinkám. Popošel jsem blíž k holce a čichovým čidlem sondoval, v které ruce tyčinku má. Vztáhla ke mně obě ruce. Zajásal jsem!! Nabízí mi dokonce dvě tyčinky!! Veden vidinou chutných soust a mého nevyhynutí jsem popošel až k holce. Chyba!! Omyl! Zrada! Neměla v rukou tyčinky!! Měla najednou v rukou mě!Zrádkyně! Držela mne pevně a oznámila mi, že tyčinka bude, ale musíme pro ni do kuchyně, a prý se mohu víc než spolehnout, že teď už se teda žádné hry na mizení ve tmě hrát nebudou!! TSSSSSSSSS!!!

7. 7. 2010 13:20
Jsem nemluvnej kocour. Nemluvim s holkou. Velkou. Pořád ještě. Pořád ještě s ní nemluvím kvůli zradě s tyčinkou. Jsem nemluvnej a zařekl jsem se, že se nenechám ovládat vášněmi. Svými. Nenechám se zmást vidinou chutného sousta. Nebudu od holky chtít vůbec žádná chutná sousta. O své nevyhynutí se postarám sám! Nejsem žádná bábovka !

14:00
Nejsem žádná bábovka a jsem ve formě!! Zapojil jsem všechna čidla. Má to výsledky. Užitím geniální metody „Vypátrej – vyčíhej – ulov“ jsem z travní džungle za chalupou vyevakuoval celkem statného jedince z kmene strunatců, třídy savců, řádu hlodavců a čeledi myšovitých. Získaný exemplář jsem k bližšímu vědeckému výzkumu přenesl na trávu za chalupou. Pištící exemplář se pokoušel o návrat na původní území. Vysvětlil jsem mu, že zas tak vzácný, abych ho lovil dvakrát, není a navíc ho chci představit holce jako svou svačinu. Po mém vysvětlení, doplněném několika hmaty tlapkou a zuby, už se ni nehnul. Byl to zřejmě inteligentní exemplář! No však!! Svůj k svému!! Přece nebudu lovit něco bez inteligence!

14:05
HA! Blíží se holka!! Konečně jí mohu ukázat, že jsem soběstačnej a sebezásobovací kocour, kterej se nedá omámit příslibem chutného sousta!! Úhledně jsem ulovenou součást potravního řetězce nadekoroval na trávník a zaujal jsem výmluvnou pozici hrdého lovce těsně před zahájením lahodné svačiny.

14:06
Nezklamala. Holka! Dostalo se mi patřičných uznání, pochval a obdivu! Jsem uspokojenej kocour a budu ještě uspokojenější, až holce dojde, že jsem sebezásobovací, vlastní chutná sousta si opatřující kocour. Aby jí to došlo rychle, uchopil jsem exemplář do zubů a naznačil stisk. Vyšlo to!! Holka měla bystrý den a pochopila. Asi aby se ujistila, že chápe správně, zeptala se: „Piškotku, ale nebudeš tu myš jíst, že ne? Nech ji a já ti dám nějakou dobrotu, jo?“

14:07
Pche! Jasně, že ji nebudu jíst! Normálně ji zhltnu. Jsem hrdej, zásadovej a sebezásobovací kocour! Nemám zapotřebí nechat se mámit holčinými zrádnými lahůdkami!!I tak nevyhynu! Zopakováním stisku myši jsem dal holce své stanovisko jasně najevo. Holka se mnou kupodivu nezahájila diskusi, ale otočila se a zmizela v chalupě. Otevřeným oknem slyším, že něco štrachá v kuchyni.

14:08
Ještě jsem nezahájil hltací ochutnávku exempláře. Nemohu se soustředit. Soustředění mi narušují sluchová čidla, která se pořád stáčí k otevřenému oknu a monitorují dění v kuchyni. Pořád něčím štrachá.

14:10
A kruci! Čidla zaznamenala volání holky. Povykuje něco o tom, že má pro klučíčka masíčko a to bude mnohem lepší než škaredá myš! Tss! Jsem hrdej zásadovej sebezásobovací kocour! Taky nejsem blbej a nenechám se zase zmámit. S doporučením „Vejdi a neškoď“ jsem nad exemplářem rozevřel tlamku a...

14:12
A KRUCI! KRUCI!! Z okna kuchyně se line vábné volání holky, ona snad přímo zpívá... Piškotkůůůůů, šunkááá, šunčičkááá, lepší než myšičkááááá, no pojď honééém... NE! Nic! Jsem hrdej zásadovej kocour. Nejsem blbej! Bude léčit mou hrdost růžovými náplastmi a než léčba zabere, myš mi někam zašantročí. Nic! Co jsem si ulovil, tím se sebezásobím a nevyhynu!

14:14
Takže, milý exempláři, doufám, že budeš chutný, vejdi a... CO?? CO? Cože to volá? Tyčinka?? Pro klučíčka mourovatého zlatého? NE! Nic! Jsem hrdej... jsem hrdej... jo, jo, jsem na tebe, milý ulovený exempláři, fakt hrdej, tak si tě tu pěkně položím, hezky čekej, zůstaň, jo, já musím kvapit do kuchyně, mám tam k vyřízení něco úplně neodkladného...

Piškot Pišutka v.t.

Foto: Úspěšný vědec a exemplář - Mus musculus šumavus, nevim, jestli i chutnus, protože než zhltnus tyčinkus, holkus zrádcus myšus někam zašantročilus!

Sdílejte!  |  O sdílení

22 komentářů

Reklama
Reklama