Teda kočky, to byl zážitek. Moji dvounožci jako každý večer zmizeli v místnosti, kde je velká díra, do které oni napouští vodu, ale divte se, né studenou, ale teplou s takovými bílými obláčky, pak si do té díry sednou a tam čtou nebo se jako olizují nějakou voňavou kostičkou. Tak já vždycky za nima chodím, buď koukám, jestli mi tam neusnuli, nebo na tu velkou věc skočím a chodím dokola, a když si mne všimnou, tak jim dovolím, aby si se mnou hráli. Dneska jsem si počkala až panička vyleze a odejde do ložnice a hop na vanu (to je ta velká díra plná vody, alespoň vidíte že se učím a neumřu uplně pitomá), očichávám ty obláčky, vodu, a v tom se panička vracela, já se lekla, hrklo ve mně jak v pendlovkách a bác, už jsem tam byla až po uši. Vylítla jsem ven jak střela, no to bylo odporné, celá mokrá, vypadala jsem jak krysa Vasilisa. Dvounožci mne hned osušili a já jsem se z toho ještě hodinu mohla ulízat. To zas byla šichta. Jestli chcete vidět, jak jsem vypadala, podívejte se do Kočkoalba.
Mňaucta příště.
Sdílejte! | O sdílení
Tyto stránky používají soubory cookies, abychom vám usnadnili a zpříjemnili jejich procházení. Rozumím
Jak cookies používáme?