Dementi

Musím dementovat své tvrzení z minulého deníčku, že panička, po vzoru Jihočičské čtyřčlenné smečky, systematicky pracovala na čtyřčlenné smečce frýdeckomístecké. Koncem července se u nás objevila hodná paní s přepravkou, nastěhovala do ní nic netušící koťata, nechala mi spoustu dobrotek a odjela. Druhý den odjela i panička, prý na dovolenou a odpočinout si. Pché, od čeho si chce odpočinout, nechápu. Copak chození do práce a starost o 2 až 6 koček plus vlčici je nějaká námaha? Mě i Jasmínku dostala na starost Merlinova panička a vlčice se přestěhovala dočasně k paniččině bráchovi. To vám byl klídek, to byla pohodička. Nikdo mi nežužlal ucho (ještě, že nemám ocásek), nekradl hračky, nezbaštil masíčko, nečíhal na mě za každým rohem. Paráda. Na zahradě byla celá vrbička pro mě, celá vyhřátá lavička moje, nikdo mě nelovil ve vysoké trávě, nepletl se mi do honičky s Merlinem. Jasmína si to taky užívala. Konečně jsme měli pomateřskou dovolenou.
Ani se mi nezačalo po paničce stýskat a už byla doma. Já jsem ale s každým zazvoněním u dveří očekával paní s přepravkou. Budil jsem se hrůzou, že se raubíři vrátili a můj zasloužený klid bude opět v čudu. Nevěřil jsem, že by se panička tak lehce vzdala čtyřčlenné frýdeckomístecké smečky. Panička však byla spokojená, že se Kačenka s Piškotem dostali společně k moc hodným lidem, kde prý otravují život jinému kocourkovi, který tam byl dřív než oni. A zahrádku prý taky mají. Takže u nás zavládla všeobecná spokojenost.
Vše se vrátilo do starých kolejí. Sem tam se mi po malých darebáčcích zastesklo, ale opravdu jen sem a tam.
Uteklo pár týdnů a náš žebříček k oknu objevil kočičí puberťák. Hned vyfasoval misku žrádýlka a jméno Damián. Přišel, přespal, najedl se a zmizel. Panička byla v sedmém nebi, že má zase mazlíčka na šmajchlování, vlčice se tvářila rezignovaně, Jasmína ho vysyčela a já ho sem tam propleskl. Chodil takhle skoro měsíc, pak se přestěhoval do vedlejší ulice a pak se nám ztratil z očí.
V úterý jsem se vrátil z toulek hladový jak vlk a mou misku okupovala zrzavobílá příšerka. Hned se chtěla kamarádit.
Dal jsem jí na vědomí pár pohlavky, kdo je tady pánem. Pravda, moc si ze mě nedělala. Jasmína je z ní na nervy. Nepomohlo výhružné vrčení ani syčení, malá zrzule si nedá pokoj a chce si hrát i přes naše urputné protesty.
Zkrotla akorát na chvíli, když ji panička vykoupala. To měla napilno si učesat kožich. Ani pořádně neoschla a už Jasmínu naháněla znova. Panička se směje, že pro malou teroristku se hodí něžné jméno Amálka.
Opět více času trávíme s Jasmínou na zahradě, Jasmína se pro jistotu objeví doma jen k jídlu a na zahradě i nocuje.
Vlčice je v klidu. Panička říká, že je z těch koček tak zblblá, že už ji žádná další nemůže vyvést z míry. A kupodivu malá Amálka před vlčicí necítí žádný respekt. Takže zapadla a uvidíme, jestli jí panička najde novou rodinu jako všem koťátkům, která letos prošla naší rodinou.

P.S.: Prosím, nechcete ji někdo? Zima se blíží a mně se nechce sedět celý den na zahradě. Já chci spinkat u krbu, ale to nemůžu. Teroristka ovládla náš byteček.

Foto. Moje maličkost a teroristka Amálka.

Sdílejte!  |  O sdílení

7 komentářů

Reklama
Reklama