Zaregistrovat se   Přitlapkovat se
Přitlapkujte se tady:

Jméno:   Heslo:    

Pokud ještě nemáte svůj modrokocouří účet, zaregistrujte se! Registrací souhlasíte s podmínkami používání.
Zapomněli jste heslo?
Vyhledávání

Nahrává se...
Datum12. prosince 2010  |  KočičákPiškot Pišutka  |  Zobrazení celkem/dnes1 025 480 675x / 1x

Mňautobografie pana Profesora - Nativita

Mňautobografie pana Profesora - Nativita

9. 7. 2010 13.20
Jsem roztetelenej kocour. Tetelím se nadějí. Tetelím se nadějí a radostným očekáváním. Holky šly na houby. Šly na houby už počtvrté. Třikrát nic nepřinesly. Prý nic neroste. Prý není v lese ani prašivka, natož hřib nebo křemenáč. Je prý sucho. V lese. V mojí tlamce teď taky. Vysychají mi chuťová čidla. Nedočkavostí. Abych je aktivoval a zvlhčil, hlídkuji na okně. Vyhlížím. Zároveň na sklo čichovým čidlem píši základní poznámky k zásadnímu spisu na téma Kdo si počká, ten se dočká aneb Království za řízek. Houbovej.

15.45
HA!! Vidím je!! Vylezly z lesa. Začínám na okně tančit oslavné rituální uvítací tance. Napínám zraková čidla a snažím se dohlédnout, co mají v košíku. Chuťová čidla začínají produkovat dostatečnou vlhkost. Již se vidím, jak řeknu zlatavé pochoutce Vejdi a neškoď.

15.49
Jsou tady. Slyším je v chodbě. Jsem rozčilenej kocour!! Slyším, že je odchytl kluk Tomáš. Chce vidět, co mají v košíku. TSSSSK! Nevim, co má co hledět do košíku s mými houbami!!!

15.50
A kruci!!Kruci!! Slyším velkou holku. Říká, že nemají nic. Vůbec nic. Prý zlítaly všechna osvědčená místa. A nic. Jsem nevěřícnej kocour!! Nevěřím, že nic nenašly. Nevěřím, že má naděje na chutné sousto uhyne a já s ní.

15.52
Jsem zoufalej. Jsem zoufalej zklamanej kocour. Holka vešla do kuchyně.položila košík. Letěl jsem k němu... Mé nejhorší obavy se naplnily. Košík nebyl naplněn. Košík byl úplně prázdný. Hleděl jsem zhrzeným zrakovým čidlem do košíku. Holka hleděla teskným zrakovým čidlem na mne. Řekla, že fakt hledaly poctivě. Že prostě je moc sucho. Že houby nejsou. Že ji to mrzí. Že ví, že jsem se těšil. Že se taky těšila. A že třeba zaprší a začnou. Růst. Houby. Ve mně taky narostlo. Zoufalství. Vydal jsem kvílivý zvuk. Jasně jsem oznámil, že moje vyhynutí je otázkou krátké chvilky. Holka nezklamala. Ve snaze odvrátit moje vyhynutí přiskočila hbitě k bílé lékárničce a poskytla. Pomoc. První. Mně. Poskytla mi resuscitační pomoc intenzivním přiložením růžových náplastí na má chuťová čidla. Jsem zachráněnej kocour a mohu tedy dál žít. Mohu žít v naději, že se nakonec houbových řízků dočkám...

10. 7. 2010 11.10
Jsem rychlej kocour. Jsem hodně rychlej kocour. Nejsem rychlej úplně dobrovolně, ale okolnosti si mou rychlost žádají, protože i holka si žádá. Žádá si ten plátek masa, který jsem si vypůjčil k výzkumu. Je velkej. Plátek. Špatně se mi s ním běží. Občas na něj šlápnu. Zpomaluje mne to. Holku naopak zrychluje snaha nás – mě a plátek – dohnat. Rychlost holky podnítil i výkřik Marcelky: „Piškotééé, prchéééj, jde po tobě!!“ To mi neříct, tak mě to nenapadne. Prcháme s plátkem velmi hbitě. Cíl je na dosah. Tedy na doběh. Do džungle maliní a kopřiv za kůlnou za námi holka nepoletí. A já budu moci v přírodní spisovně dokončit slibně započatý výzkum.

11.14
Jsem ve spisovně. Přírodní. Mohu nerušeně bádat. Zkoumaný vzorek hodnotím jako kvalitní a lahodný. Uspokojení z výzkumu mi narušuje pouze zvuková kulisa, kterou někde za spisovnou vytváří holka. Vyzývá nějakého oprsklého lupiče, aby okamžitě vylezl. Až vyleze, má se na co těšit.
No. Jsem rád, že mám hodnou holku, která myslí na to, jak potěšit druhé. Zajímalo by mne, co hezkého lupičovi nachystala. Až zpracuji zkoumaný předmět a v meditační, asi dvouhodinové, fázi vyhodnotím výsledky zkoumání, půjdu se na holčino překvápko možná podívat.

11. 7. 2010
Jsem inspirativní kocour. Inspiroval jsem Tsunamissy. Začalo lovit. Myši. Má talent! Má talent a navíc je letos myší poněkud větší než malé množství. Vyhlásili jsme s Tsunamissy soutěž. Soutěžíme, kdo uloví víc kusů, a soutěžíme o největší kus. V počtu kusů vedu 16 ku 11, v soutěži o největší myš vede Tsunamissy, kterému se zdařil pěkný úlovek statného krtka. Tsunamissy bylo ze svého úlovku tak nadšeno, že se hodinu odmítlo od něj hnout, pózovalo a přijímalo obdivné gratulace všech holek a kluků z osady. Ve své ješitnosti tak prošvihlo servírování svačiny a stalo se též inspirativní. Inspirovalo mne k rozepsání spisu Kdo pozdě chodí, sám sobě škodí.

13. 7. 2010
Jsem znepokojenej kocour!! Jsem velmi znepokojenej kocour!! Zmizela Kalassymita!!! A kruci! KRUCI!!!

Piškot Pišutka v.t.

Foto: Tsunamissy s vítězným úlovkem – krtkus maximus Šumavus ulovenus.



Obsah se nahrává...


Sdílejte!  |  O sdílení
Sdílet přes e-mail Sdílet na Facebooku Odeslat pomocí Facebook Messengeru Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+







14 komentářů

Pro přidání komentáře se prosím přitlapkujte.

 Jana
Kocouřák Jana  Datum16. prosince 2010 9:30

Piškotku, být bez houbových řízků, to hraničí s týráním!!!! Nechápu, jak to, že holka nemá připravené v záložní lékárničce balíček poslední záchrany pro tebe. Odhaduji to tak na 1 kg obalených zmražených hub pro vás, slovutný profesore:-)))) takže doufám, že se holka polepší... prosím drásej rychle další spisky nebo hrozí vyhynutí nám. Posílám čumákofku

 LA
Kocouřák LA  Datum16. prosince 2010 6:14

Kdy bude pokračování? Já to napětí nevydržím. Pane Profesore, dočkal jste se nakonec toho houbového řízku? Či byly v množném čísle?

EvaNo
KocouřákEvaNo  Datum16. prosince 2010 0:54

Zmizela Kalassymita? No, pane Profesore, mám takové tušení, že nebude daleko. Zkuste nakouknout do cestovní tašky a zřejmě tam najdete plno inspirace pro nový spis, který můžete nazvat třeba: Tečky, tečky, tečky... :-))

 Cecil
Kocouřák Cecil  Datum15. prosince 2010 16:17

Pane profesore, i já jsem ve spisování opožděnej kocour. Dlouho se nic moc nedělo a teď když se děje, není prý čas. Vy byste si rozuměl s mojí paničkou. Celý podzim nás zanedbávala a běhala s košíkem po lesích. Jenže já houby nerad. Zdraví Cecil z FM

Alča
KocouřákAlča  Datum15. prosince 2010 10:03

Tak Pišutko, holka, velká, Ti nemá co kecat jak často psát. A absťák je hrozná věc. Tak holku, velkou, neposlouchat a psát:-)))))

 Hanka
Kocouřák Hanka  Datum15. prosince 2010 9:53

Piškůtku huráááááááááááá hurááááááááááááá pochvalně mnoukám a slastně mlaskám. Konečně si napsal a ta houbová variace mě dostala. Tak pěkně sedni do spisovny a spisuj další spisek at se zase tak kráásně zasměju. Milion čumákovek ty můj hrdino

 Taťána
Kocouřák Taťána  Datum14. prosince 2010 21:11

Pišuto, tohle mi nesmíš dělat, takhle dlouho nenapsat. Měla jsem strašný absťák:-(((

adelnik
Kocouřákadelnik  Datum14. prosince 2010 16:14

No musím Vám říct, pane profesore, že jsem letos se odhodlala a dala na doporučení atlasu hub a udělala řízky z hnojníku, kterého máme na zahradě dost a dost. Teď teda ne, v létě. Parádní záležitost, můžu vřele doporučit. Akorát všude píšou, že se smí připravovat max 4 hodiny po sběru.

 Otík
Kocouřák Otík  Datum14. prosince 2010 16:13

Pane profesore, takových spisků není nikdy dost. Pochvalně mňoukáme a těšíme se na další.

 sarah
Kocouřák sarah  Datum14. prosince 2010 9:58

:-))))) bílá lékárnička :-))))!

 Piškot Pišutka
Kocouřák Piškot Pišutka  Datum13. prosince 2010 22:04

Kolego Cecile, no, jsem v zápiscích trochu opožděnej kocour! Uznávám, jsou trochu retrospektivní. Ale znáte to, pro samý výzkum a užitečnou činnost je na spisy málo času. Holko Bětko, nestalo se nic, až na ten nedostatek času a taky povídala, holka, velká, moje, že už ty moje spisky nemůžou nikoho bavit, že jsem opakovací kocour. Jo a taky něco reptala, že bych měl v mých spisech hezky zaznamenávat, jak se o nás oddaně stará a pečuje a tak. Tssssskkk!! Nevim, proč bych měl plýtvat místem ve spisech na něco, co snad je samozřejmost a netřeba nad tím jásat! To snad je jasné, že když jsme si mně pořídili, tak se o mně staráme a o Kalassymitu, Tsunamissy a Bubupíra taky, ne? :-)

beta.1
Kocouřákbeta.1  Datum13. prosince 2010 20:11

Sláva, třikrát sláva, sláva!Pane profesore, co se stalo,že jste tak dlouho nic nepsal?K těm houbám, nevěděla jsem,že jste tolik strádal nedostatkem hub, jinak bych nějaké poslala u nás rostly. A co Kalassymita,špatně jste jí hledal?

Betty
KocouřákBetty  Datum13. prosince 2010 20:01

Chudáčku můj malej, kocouříčku utrápenej. Žádnej houbovej řízek nebyl? To je ovšem vrchol!! Holka měla nějaký hřib vypěstvat na záhoně, pro milovaného pana profesora. A co ten konec? Nějaká kriminální zápletka? Kdy bude pokračování? Zase za dva měsíce? To tady asi vyhynu :-)))

 Cecil
Kocouřák Cecil  Datum13. prosince 2010 11:49

Pane profesore, u nás příšerno, metr sněhu, a Vy na nás s houbama. Krásná vzpomínka na léto, už aby zase bylo a byly. Zasnil jsem se, zavzpomínal. Cecil z FM

Výše uvedené názory a komentáře nevyjadřují stanovisko Modrého kocouře.cz. Modrý kocouř.cz si vyhrazuje právo příspěvky odporující dobrým mravům, v rozporu se zákony nebo obsahující reklamu smazat.

Reklama

Nejčtenější

1
RSS kanály (24x)
2
Naléhavě hledáme dobrovolníka pro pomoc ... (12x)
Reklama

Reklama

Modrý kocouř.cz (c) 2024

Všechna práva vyhrazena.
O stránkách
Ochrana osobních údajů
Politika využití cookies
Modrokocouří blog
Novinky
Nápověda
Reklama
Kontakt

Archivováno Národní knihovnou ČR
Facebook Twitter Google Plus Instagram YouTube

Tyto stránky používají soubory cookies, abychom vám usnadnili a zpříjemnili jejich procházení. Rozumím
Jak cookies používáme?

Top