Zneužil jsem faktu, že má panička je líná, lhostejná a mám dojem, že většina věcí je jí jedno. Takže zatímco kolem druhé nakráčela domů, neboť si byla koupit kabát, můj spací rekord byl v háji. Poslouchal jsem její výklad toho "jak nemohla pořádně kašlat, protože to by bylo hodně nápadný," a zjistil, že si jde vařit oběd. Spíš ohřát. Měla si ohřát brambory, špenát a maso, ovšem dle všeho jí kašel zmáhal a připravila si maso ve stavu studeném a netvářila se, že si ho hodlá ohřát. Totéž chtěla učinit i s bramborami a špenátem, ovšem byla svým bratříčkem varována, že brambory jsou nedovařené, a na to se vyfláknout nelze. Během toho, co si dala ohřát brambory, se z neznámých příčin rozhodla, že půjde žehlit. Inu, odešla a já jsem zůstal v kuchyni s pekáčem masa, talířem s kouskem masa, hrncem špenátu a vařícími se bramborami. Kočičí logika byla jasná - MASO! Ukořistil jsem to z talíře, že ho sním na zemi. Jenže, přiřítil se jezevčík a tvrdě mi ho ukořistil, což pak panička nazvala "organizovanou mafií". Nezdá se mi to organizované, pokud mi osoba mně podřízená krade jídlo. Panička je ovšem osoba natolik lehkomyslná, že nedomyslela útok na pekáč. Opakovalo se totéž a zůstal poslední kus. Bratříček jej uklidil a panička konzumovala brambory se špenátem, neboť dle svých slov na maso neměla chuť.
Čistě teoreticky se doma nenalézal jediný ukořistitelný zákusek, tudíž jsem se vydal spát k paničce. Následoval nevyrovnaný boj o židli (ona se rozhodla, že TEĎ a TADY musí sledovat film) a skončil jsem na židli v jiné místnosti.
Zdá se to být dost, ale pak jsme stejně skončili na gauči a váleli se tam dosyta. Nikomu se nechtělo vstávat. Jak obvyklé...
Sdílejte! | O sdílení
Tyto stránky používají soubory cookies, abychom vám usnadnili a zpříjemnili jejich procházení. Rozumím
Jak cookies používáme?