Vždycky je dobré vědět, kdo za to může...
Ještě nedávno jsem měl krásný život. V poledne do růžova vyspinkaný jsem se našťouchl dietních granulí v kuchyni a na zpáteční cestě na okamžik zastavil mezi dveřmi a přísně přehlédl svůj harém.
Na dálku bylo vidět, jak mi to v hlavě šrotuje. Jeden nápad lepší než druhý:
- Poohlédnout se po Kačence, jestli bych po ní neměl skočit.
- Zkontrolovat sluníčko na vyhřátem polštáři na okně.
- Zálibným okem spočinout na Dvounožkyni a když už se raduje, že byla právě zvolena královnou plesu a chystá se hladit a mazlit, co jí síly stačí, mocným skokem se přes opěradlo jejího křesla vyšvihnout až nahoru na knihovnu a tam usnout spánkem spravedlivých.
Abych byl v noci čerstvý...
Kačenka hnípe naproti. Všude je klid a Dvounohé se po obvyklém nočním virválu taky klíží oči. To bývaly časy. A teď?
Starostí, aby mi ta diskuse nepřerostla přes hlavu, nezamhouřím oko.
A za všechno může Eliška. To dá rozum. Klub přátel krájeného kuřete vymyslela určitě ona. Jenže je chytrá a nepřizná se. Jako mazaná kočka ví, že kocouři by byli zapšklí, že na to nepřišli sami, a hned by jí to zatrhli.
Raději nakukala Ginovi, že je to jeho nápad, a on jí na to, jak se dalo čekat, skočil. A já jsem si hned urval vedení. Protože jak jde o kuře, neznám bratra.
Kdo to říkal, že si po vedení šlapu?! Proti dlouhému vedení musím zásadně protestovat. Nejlepší je monarchie. To jsem odkoukal od pana Borna. A ten nám kocourům rozumí!
Ze záznamů Kronikáře Gina vyplývají následující body programu:
Chcete mít dvě lednice? Máte mít dvě lednice! (Kdo řekl: Vše po čem toužíš, budeš mít, nešťastníče?) Já například mléčné výrobky vůbec nejím. Ale bude víc místa na kuře.
Jestliže se budou platit členské příspěvky podle váhy, získají materiální (i když ne morální) převahu psi. To je jasné. Ještěže je tu náhubkový zákon...
Pozorujíce svoji rozkošatělou Dvounohou, dospěl jsem k názoru, že některou rodinu by to mohlo zruinovat.
A co když má někdo doma medvěda? Začne to plyšovým v postýlce a kde to může skončit?!
Anežka mi připadá na hlídání pokladny moc mírumilovná. Co takhle Uzurpátor? To je důstojné jméno pro tak zodpovědnou funkci.
Taky potřebujeme vlajku. Kdo má nápad, sem s ním.
Já se teď nemůžu soustředit. Musím myslet na kuře.
Jak správně píše Eliška z Lužných zahrad v deníku, krmení z ruky má svoje přednosti a brzy by mi mohlo chybět, protože pokud svoji Dvounohou vyexkomunikuju, bude se mi mstít. Možná zná ještě horší jídla než krupičnou kaši a dietní granule. To bych taky mohl pohubnout. No to bych nepřežil!
Když si tak čtu o chytrých kocourech, co dovedou najít cestu z nádraží na chalupu a u všech domorodců jsou populární, proč si vlastně někdy nedojdu pro kuře sám?
Sámošku vidím z okna. Trefilo by tam každé kotě. Kuřata najdu po čuchu a kartu na placení můžu nosit v tlamičce, už jsem tam měl horší věci.
Každý obchodní dům mívá občas ostudu. Potom povolají na pomoc deratizéra. To je ten, co chytá myši, když si nepředcházejí včas kočičáky.
Mě by si tam museli považovat. Takhle elegantního myšího drezéra hned tak nenajdou. Sice si honem nemůžu vzpomenout, kdy jsem viděl naposledy živou myš, jestli jsem ji teda někdy viděl? Ale to není důležité. Lidi jsou daleko neschopnější a jaké mají funkce... A potom, žádný chytrý potkan nebude špacírovat v domě, kde pod schody přespávají toulavé kočky. To dá rozum.
Proč bych tam vlastně nemohl rovnou bydlet?
Dvounohá tvrdí, že by se mi tam nelíbilo, ale to říká určitě ze zištných důvodů.
V regále s kuřaty je zima? A v regále s polštáři zase není nic k jídlu? To se divím. Takový velký dům a tak hloupě zařízený. Na co ti lidé myslí?
Ale to bych vyřešil. Mohl bych spát pod kasou, ta hřeje.
Tak dobře jsem to měl vymyšlené a zase se to zvrtlo na slově KRÁJET.
Kdo mi bude kuře krájet?
Nevíte, jestli pečení holubi, co létají sami do huby, už jsou nakrájení? Já bych se snad i přeorientoval. Ale asi ne... Já rád kuře!
Sdílejte! | O sdílení
Tyto stránky používají soubory cookies, abychom vám usnadnili a zpříjemnili jejich procházení. Rozumím
Jak cookies používáme?