Trapná nehoda
Když je počasí dobré tak akorát na mytí kočičích záchodů, jako bylo minulý týden, odpočívám. Odpočívám často a rád. Jenže stačí malá chvilka nepozornosti a ty moje ženské by úplně zvlčily!
Tohle je můj deníček, teda občasník jsem chtěl říct! Co se mi sem Kačenka montuje?! To jsou způsoby!
A Dvounohá taky nemá kouska rozumu.
Například včera večer...
Jakmile se rozpohybuju, tak se neznám... Trošku se mi smekla noha. Bral jsem to zkratkou. Přes postel. Kdo může za to, že tam Dvounohá už byla?! Nemá překážet. Honička je vážná věc. Musí se provozovat s vervou a nadšením. Nehledět na oběti...
Když mi dá Kačena po nose, taky se nezdržuju zkoumáním utrpěných zranění. Na nějakém šrámu nesejde. Jsem bojovník. Chuchvalce chlupů na koberci vyhodnocuju až ráno. Lovec musí počítat se ztrátami...
Dvounohá si fandí, že nám zápasy bude pískat. Tak ať se nediví, když se plete do věcí, kterým houby rozumí...
Káča vříská a používá ženskou taktiku. Utíká přede mnou a v nestřeženém okamžiku po mně sekne packou. Já se po ní oženu a majznu se o nábytek, protože ona už je mezitím schovaná.
Když například záclonka od botníku dostane mourovatý ocásek, není radno se přibližovat na dosah. Drápaté tlapky vystřelují z dobře vybraných obranných pozic. Nikdy neútočí v otevřeném prostoru. Ví, že je pomalejší a nestihla by utéct. Má vymakanou strategii. Jestli nebyla v minulém životě partyzán?! Nebo mazaná rybička v akváriu!
Já jsem byl nejspíš lev. Dřímal jsem ve stínu a čekal, co lvice seženou k jídlu...
Zkrátka Dvounohá ležela v posteli a dělala, že spí. Její chyba. Jak jsem o ni zakopl, objevil se jí na nose šlinc a zčervenal.
Trocha krve, to je toho, ještě jí dost zbylo. Zbytečně z toho dělá vědu. Beztak si za to může sama. Kdyby nos schovala pod peřinu, nic se jí nestalo. To dá rozum. Vím, o čem mluvím. Mně se pod dekou ještě nikdy nic nepříjemného nepřihodilo! Ale copak si dá říct?!
Hořekovala, že takhle vyzdobená nemůže mezi lidi.
Kačenka ovšem zcela správně podotkla, že kočičí konzervy jsou ve špajzu, čili nepotřebuje nikam chodit... A tak jsme spolu doma, radujeme se ze sluníčka za okny a vzpomínáme...
Myslíme na kočičáky neotřelých jmen: Mordechaje Kulajdu Kulíška, Alberta Ponožku, Blekoše alias Čerta a spoustu dalších, na které páníčkové pořád ještě čekají, protože se zapsali svým lidem pod kůži!
Ujišťuju všechny dvounohé, že jejich kočičáci jsou chytrá stvoření, která se ve světě neztratí. Jenom je pro ně bohužel někdy snadnější najít si novou láskyplnou rodinu než cestu zpátky domů...
Když posílala Dvounohá do MK Potštejnův příběh, čekala, jestli se i po těch letech neozve někdo, komu se na trati poblíž Potštejna ztratilo kotě. Nejspíš se o něj starali starší lidi, kteří se koncem října 2001 vraceli z chaty na zimu někam do města. Potštejn byl asi tříměsíční zvídavý a podnikavý kocourek. Občas se při nejlepší vůli nepodaří kočičákovi jeho nápady rozmluvit. Mohl utéct z kočičí tašky nebo se prokousat z krabice. Pravděpodobně jeho ztrátu zjistili pozdě, když už se nedalo odhadnout, kde se asi tak pohybuje.
Od té doby, co Potštejn umřel, si Dvounohá myslí, že každý hned musí umřít. A životy některých kočičáků, přes všechnu péči a lásku, které se jim dostalo, jsou krátké. Ale našla u MK podle data narození, či spíše nalezenin, několik velice úctyhodných kmetů. Jen se bojí zeptat, jestli jejich páníčkové nebyli moc smutní na to, aby připsali datum, kdy o ně přišli. Dvounohá se utěšuje, že mých devět let není zase tak moc, a že tu s ní ještě dlouho budu.
Pomůžete mi najít Stařešinu místního kočičího osazenstva?
Uctivý pozdrav kočičí dámě jménem Pišta, ročník 1995! Žije u vás kočičák, kterému by bylo víc let? To by nám udělalo velikou radost!
| O sdílení
Sněhurka (2) 
1. března 2022 11:28
Moje panička měla tenhle nápad také: Moc ráda na MK chodí, ale vadí jí, že DNŽ častěji píší o úmrtí svých kočiček, než o narozeninách: mně bude za 6 dní 5 let, tak o tom budu několik dní psát, ať je na MK zase něco veselejšího!
Takže situace se za těch 11 let, jak vidím, moc nezměnila!
Pišta 16. srpna 2011 10:12
Wow! koukám, že generace nás seniorů je opravdu početná skupina. "Holky" a "kluci", moc vás všechny zdravím! Ještě že nám ČSSZ nemusí vyplávet penze :-)
Dnes mám úspěšný den, podařilo se mi ráno vysomrovat (proti všem zásadám na udržitelný rozvoj kočky a krmení též pouze kočičí stravou) na páníčkovi nejmíň 5 deka šunky!
LA 16. srpna 2011 7:59
Pišto, opravdu můžeš mít před sebou hodně let. Můžeš jí dokonce i překonat, protože nezemřela zcela přirozenou smrtí. Ne, neděste se, žádná vražda, jen nehoda. Ač v pokročilém věku (a v podstatě jen kostřička potažená kůží) rozhodla se jednoho dne na chalupě, že už jí nebaví vyhřívat se na sluníčku a šla se k sousedům napít do jezírka. Bohužel jí při tom nějak zradily tlapky a ona se utopila. Takže se vyhýbej jezírkům a můžeš se stát rekordmankou.
ilias od FBL 14. srpna 2011 19:43
Přidávám taky jednu babču - naše tříbareva Fifuna letos v dubnu oslavila jedenácté narozeniny, krom jednoho vypadlého zubu a ehm... mírné... nadváhy je prozatím ve slušné kondici. Nikdy neměla koťata, je od půl roku vykastrovaná, není sice čistě bytová, ale nikdy nebyla dál než na střeše naší garáže. V mém původním domově jsme měli (kromě mnoha jiných) osmikilového megazrzouna (od té doby se počítá moje slabost pro kočky této barvy), dožil se 14 let, mezi nekastrovanými venkovskými kocoury byl ve své době v tomto směru nejspíš rekordman.
Maruschka von Neukirchen 14. srpna 2011 11:24
Matýsku, kolik mi je let, to nikdo neví, když mne dvounožci našli, tak paní doktorka odhadla můj věk asi na 8 roků. Jsem tady 2 roky, takže odhadem je mi možná 10roků. Jsem kočička samotářka, ostatní kočky mne znervozňují a tak, když se ke mě přiblíží,řvu na ně ať jdou pryč!Mám se tady dobře tak,že se ze mne stala skoro koule:-), ale dvounohá mne začla krmit dietníma granulema a už se mi podařilo zhubnout, no ještě to prý trochu potřebuju!Cítím se dobře, jsem zdravá a až na ty dietní granule spokojená:-). Přeji všem kočičkám a kocourkům hodně zdraví a pohodové stáří:-).
Sara Maxova 14. srpna 2011 10:43
Moje dcerka dostala na jare 1995 zrzave kotatko, dostalo jmeno Spulicek. Kratce nato se ji narodil syn Adamek. Nyni je Adamovi sestnact pryc a Spulinovi taktez. Vyrustali vlastne vedle sebe, do ted Spulda /je to totis kocka/, spava v jeho pokoji. Spulda nekolikrat porodila kotata, nez jsme ji nechali vykastrovat, aby mela klid. Je zdrava a ja si nechci predstavit, ze tu jednou nebude. Je skutecny clen nasi rodiny.
Ute Majerová 13. srpna 2011 13:11
Mému kocourkovi je už ućtyhodných 16 let a věřím,že s námi ještě hodně dlouho pobude!
Karla z Končin 12. srpna 2011 22:28
Milý Matýsku, myslím, že devět let na bytovou kočku není moc a věřím, že vás ještě čeká šťastný společný a hlavně dlouhý život. Buďte s Kačenkou rádi, že ven nechodíte. My jsme předtím mívali venkovní čičiny a bohužel za svou svobodu často kočky platívají smutným a náhlým koncem. Proto je náš Píďa už bytový kocour, ale krásně si zvykl na vodítko a postroj, takže si užívá i venku. Matýsku, pozdravuj moc dvounohou i Kačenku a ze srdce vám přejeme, abyste spolu byli ještě moooc dlouho.
janina.z 12. srpna 2011 21:09
Matýsku, ty si ještě můžeš říkat, že jsi Júúra, tzn. mlaďoch! Takže žádné smutné myšlenky nepřipadají v úvahu :-))
Matýsek z Kočičí naděje 12. srpna 2011 20:18
Vážení a milí psavci, děkuji za slova naděje a Piště gratuluji k uzdravení a všem kočičákům přeju stejně chytrou děěěěsně paličatou a umanutou paničku!
Pišta 12. srpna 2011 9:30
Pro LA: 21 let!!!! to je skvělé! to mám ještě před sebou.. 1, 2, 3, 4, tolik tlapek nemááááám! Prostě hodně let! Už se těším :-)
Pišta 12. srpna 2011 9:27
Matýsku, ani nevíš jakou radost jsi mi udělal svým pozdravem! Měla jsme poslední dobou velké starosti. Nějak se mi bouří tělesná schránka - to víš, už je značně opotřebovaná, takže panička se už se mnou v duchu loučila. Zvracení, krev a sliznice ve stolici ji dost vyděsily. A byla si jistá, že každý rozumný zvěrolékař jí řekne, že už nemá cenu bojovat... Jenže moje panička je děěěěsně paličatá a umanutá. Uvařila hrnec rýže (kterou pak jedla několik dní, ač o ni moc nestojí) ve větším množství vody - a ten rýžový šlem mi míchala v poměru 1:1 do kočičího mlíčka a kapsiček, prostě do všeho. Za dva dny jsem zase měla krásné pevné klobásky (jako ten pejsek v televizní reklamě!). Jen mě mrzí, že si teď dává veliký pozor, abych nesnědla něco "nekočičího", takže žádné smutné oči ani škemrání u oběda mi není nic platné.
No dobře, budiž, hlavně že je mi zas dobře.
A teď promiň, už se mi zase klíží oči, jdu si na chvilku schrupnout.
Mějte se všichni kočičáci i kočičindy báječně :-) Mňau.
Minda 11. srpna 2011 19:42
Matýsku, vyřiď Vaší starostlivé paničce,že jsi kocórek v nejlepších letech ať se o tebe ani o Kačenku zbytečně nebojí. Máte určitě před sebou hodně krásných a spokojených let.
Maxik 11. srpna 2011 18:51
Matýsku a mně bylo 9 let v květnu. A taky se mám čile, leč rozvážně, k světu. Přitulkyně tvrdí, že to zabalíme spolu. Tak to mám před sebou ještě mnoho let.
Radava 11. srpna 2011 10:31
Matýsku, já Čenda mám 12 let, cítím se velmi dobře a ještě pořád dokážu utéct přes plot, kdy si usmyslím. A že se snaží, aby mi to nešlo. Takže pevně věřím, že ještě hodně hodně hodně dlouho budu tady se svými lidmi...
Blackorchid 11. srpna 2011 9:50
Tchyně měla kocourka, který se dožil 16 let a kdyby ho v zimě nenechala venku (a on nastydl) tak myslím že by žil ještě déle.
LuckyL 11. srpna 2011 8:19
Matýsku, dvojnožkyňu si nemusíš takto nápadne podpisovať, jej priatelia a známi určite vedia, že ťa má. :-)
A čo sa týka starnutia - zrovna včera na inom webe písala jedna dvojnožkyňa, že im umrela kočena, ktorú našli pri smetiakoch pred 21 rokmi. A že si povedala, že ďalšia nebude, ale príbuzná či známa jej doniesli mačiatko a to už úspešne začalo liečiť boľavé srdce dvojnohej...
Jarka od Zrzků 6. srpna 2011 22:04
Milý Matýsku, vyřiď dvounohé, že není jedniná, komu se hlavou honí takové věci. Naše první kočka Pepína, už jsem to psala, byla venkovní, neměla ani jeden zub a dožila se 22 let. Ze Zrzounova se pomalu stává domov pro kočičí seniory, ale to je život a nám nezbývá nic jiného než doufat.......
LA 6. srpna 2011 21:00
Kočička jedné mé příbuzné se dožila 21 let. A ačkoliv se němečtí ovčáci dožívají mnohem kratšího věku než kočičky, tak doma máme jednu 13letou babičku NO. Takže při troše štěstí máte s Dvounohou před sebou ješto mnoho šťastných let.
Cipísek 2 5. srpna 2011 22:12
Já Cipísek 4 roky mám otčíma Ferdu 15 let a Tetu Myšinu nesnášenlivku 13 let. Oba se těší dobrému zdraví.
Výše uvedené názory a komentáře nevyjadřují stanovisko Modrého kocouře.cz. Modrý kocouř.cz si vyhrazuje právo příspěvky odporující dobrým mravům, v rozporu se zákony nebo obsahující reklamu smazat.
Přitlapkovat se
1 025 480 701x / 2x
