Náš balon aneb co se u nás děje

Začnu tím, že zima je to správné období pro kocouří odpočinek - můj odpočinek. Aspoň by se tak mohlo zdát. Venku nesvítí sluníčko, za to teplo sálá úplně odjinud. Správný kocour si nejlépe zaleze pod peřinu a rozjímá o tom, co si dá dobrého k jídlu, a zda má vůbec sílu vymyslet nějakou rošťárnu. Tuhle si mě na stranu vzala Ajuš a měla ke mně velkou rozmluvu. Nebylo to ani kůli ocáknuté zdi z misky, ani kůli tomu, že jsem si odnesl z linky maso, a ani kůli tomu, že opět trénuju svůj noční zpěv. I když pravda, o tom se také zmínila. Bylo mi jen řečeno, že k nám po zimě přiletí nějaký pták a už doma nebudu řvát po nocích sám. Já teda nevím, ale papouška měla babi a docela mě fascinoval. Strkal jsem k němu packy a on mě do nich kloval a strašně při tom prskal. Jenže jí jednoho dne frnknul a od té doby jsem ho neviděl. Tak, že by se po zimě chystal vrátit z nějaké daleké cesty? Nejspíš se budu muset nechat překvapit, návštěvy mě docela baví.
Co mě nebaví, že Ajuš poslední dobou furt jí a nehodlá se se mnou moc dělit. Pořád říká, že jsem tlustý kocour a musím držet dietu. Asi by jí někdo měl připomenout, že ona poslední dobou taky není zrovna jako proutek. A myslím, že posluhovač si toho taky už všímá, protože jí často kouká na břicho a sem tam prohodí něco ve stylu už se nám zakulacuješ.
Jinak se u nás nic tak zvláštního neděje. Po dlouhé době jsem z úkrytu vyštrachal zelenou obludu *pozn. chlupatý míček. Tak jí teď lovím po celém bytě, bez ohledu na to, co zrovna stojí v cestě. Už aby bylo zas léto a mohlo se jet na chatu.

Sdílejte!  |  O sdílení

8 komentářů

Reklama
Reklama