Výchova na vlastní nebezpečí

Byl jsem si postěžovat Dvounohé, jak jsem opuštěný od té doby, co u nás žije to škvrně.
Pomuchlala mě, podrbala na hlavě a přes uši, jak to mám rád, a odpověděla, že je taky opuštěná. Buď opuštěná nebo okousaná. Že si můžu vybrat i já.

Tak jsem si vybral. Jak mě Dárek kousne, hned mu dám lepanec. Nejsem opuštěnej a ani tolik okousanej jako Dvounohá.
Vrátil jsem se z emigrace v koupelně na svoji deku na válendě. Stejně tam ten pazhřivec pořád lezl za mnou.
Kačenka se nastěhovala zpátky na svoji deku u Dvounohé na klíně, a když sebou ten uličník moc nemele, strpí ho vedle sebe. Ale jak ji začne okusovat, odchází jako dáma středem.
Má mu dát pár pohlavků a byl by klid. Co s ním jiného. Na mě ty nové výchovné metody s dlouhými domluvami nejsou.

Za všechna léta, co tu bydlíme, jsme nic nerozbili.
Neříkám, že neumíme zvrhnout misku s jídlem, rozbryndat vodu, nadrobit všude a rozšmaťchat jídlo po podlaze, ale uznáte, že to jsou prkotiny proti tomu, co bychom mohli dokázat, kdybychom nebyli takoví uvážliví a trošku se vynasnažili.

Proto se divím, že Dvounohá chvílemi hovoří turecky.
Začala používat slova jako: "Nesmíš, nech to, pusť a fuj!"
Úplně zbytečně. My s Kačenkou jsme vzorní a Dáreček tomu stejně nerozumí a je mu to jedno. Prostě bezstarostně pokračuje v činnosti jednou započaté.

Nevěřil jsem hrůzostrašným příběhům, jak kočka zalehla miminko v postýlce. Považoval jsem je za nechutnou záminku k dalšímu ubližování kočičákům. Chytré kočce by se to nestalo.
Jenže například Dáreček zatím není moc chytrý. Běhá po Dvounohé v posteli křížem krážem tak dlouho, až najde její rty, protože tam Dvounohá nejlíp hřeje. Zaparkuje se co nejblíže.
Nejraději by jí vlezl opravdu až do pusy a nevadí mu pasta na zuby, co z ní táhne, zatímco jí poněkud vadí vůně konzervy, kterou před chvílí vylizoval z misky.
Nejenže na sebe vzájemně funí, ale Dáreček jí leží přímo pod nosem a strašně lechtá. Láska ke zvířatům sem, láska ke zvířatům tam, to se nedá dlouho vydržet. Takže ho sklepne na polštář.
Dáreček, pobavený tím nenadálým tělocvikem, křižuje postelí jako plachetnice na výzkumné cestě a neomylně nakonec najde zase obličej a celý postup se opakuje.
Zatím se naštěstí unavil vždycky dřív než Dvounohá…

Tuhle sobotu Dárek slaví narozeniny.
Protože ho Andrea našla v pondělí 24. října a na veterině odhadli, že je mu asi měsíc, dohodli se na 26. září, kdy má Andrea svátek. Dvounohým se to bude dobře pamatovat a nám je to fuk, hlavně, když je kuře!

Nejdřív Dárek slavil každé pondělí nalezeniny, protože mají radost, jak je čilý a má se k světu. A teď je mu plus mínus autobus dva měsíce, takže už budeme slavit jenom jednou za měsíc.

Slavíme kuřetem a prací.
Všichni se našťouchneme kuřete a potom se s Kačenkou budeme dívat, jak Dárek pracuje.
Jeho životní náplň spočívá ve stěhování předmětů.
Začal u malých, bílých myší a klubíček, ale brzy se rozhodl, že jsou pod jeho úroveň, a vláčel za sebou dlouhou šňůru od zimní bundy.
Teď zpychl natolik, že důstojným břemenem je pouze bílá myš větší než jeho hlava, přes kterou moc nevidí, ale protože my mu jdeme z cesty, mylně předpokládá, že se mu uhne i nábytek.
Do rozpaků ho přivede jedině, když jí přišlápne ocas a nemůže se tím pádem hnout z fleku. Ale hbitě s ní praští o zem, udělá kolem ní výhružný indiánský taneček, zakousne ji o kousek vedle a vítězně pokračuje v cestě.

Zrovna jsem byl na kontrolní obchůzce po rajónu, když kolem mě proletěla papírová koule. Za ní vlál Dárek.
Nevybral zatáčku či co, taky má ty nohy ještě šmaťchavý. Zahučel mi rovnou pod břicho. Je tak mrňavý, že tam zajel, jak do garáže. Lekl se tmy. Šmejknul sebou na záda a vystřelil všechny čtyři packy v obranné pozici do hůry.

Já neprozřetelně sklonil hlavu, abych se kouknul, co blbne a už jsem ji měl! Mydlil mě hlava nehlava přes můj vzácný citlivý nos. Taková nehoráznost! Samým překvapením jsem honem nevěděl, co dělat.
Jen až bude větší, ukážu mu, zač je toho loket! Rychle se naučí, jak se má chovat k úctyhodnému kocourovi!
To jako ke mně, aby bylo jasno!

Připlácnul jsem ho čumákem k zemi, aby sebou přestal cukat, a hned mu došel elán.
Opatrně jsem ho překročil a šel se vyspat z toho leknutí do spací bedny.

Protože mám oči i na zadku, viděl jsem Dvounohou s polštářem v ruce připravenou zasáhnout. Ale dovolte, přece jsem gentleman!
Na nedochůdčata se nevytahuju.
Však já mu nařežu, až trochu povyroste!

Jak jsem ho pustil ze sevření, otřepal se a pelášil za Kačenkou, vytahovat se, že mě přepral. Pacholek jeden nevycválaná!

Nikdo mu to nevěří, ale stejně musím vznést dotaz ke KOČCEMŇAU, která kousla trenéra boxu, z čehož chápete, že se vyzná: Jak se jmenuje zápas, když vyzyvatel a vyzývaný jsou úplně jiná váhová kategorie?
Ten drzoun má něco přes půl kila a já zas něco přes sedm.
Kdyby se řeklo, že je to sportovní výkon, to bych mu mohl nabančit!
To by se mi moc líbilo!

Sdílejte!  |  O sdílení

12 komentářů

Reklama
Reklama