Nový domov

Ahoj Kočičandy a kocouři,

Tak mi panička založila deníček. Nejdříve se představím. Jmenuji se Líza a jsou mi tak dva měsíce. Nikdo to přesně neví, ale vet říkal, že by to tak odpovídalo.
Zkusím vám povyprávět, jak jsem se dostala ke svým páníčkům. Panička má holku a ta žije s klukem, co jezdí autem a vozí lidí, kam potřebují. Jednou tenhle kluk vezl v noci nějakého dvounožce na okraj Prahy, na zpáteční cestě zastavil na kraji silnice a šel si odskočit. Když se vrátil, rozjel se a pomyslel si jak se těší domů do teplého pelíšku. Po pár minutách slyšel nějaké divné zvuky, které opravdu auto nevydává (spíš než mňoukání to bylo takové skřípání), tak zastavil a začal pátrat, co ty zvuky vydává. No a světe div se, objevil dvě černobílá koťata. Byl v šoku a říkal si, co teď? Místo, kde jsme se mu vnutily do auta, už nenašel. Tak nikdo neví, jestli nás tam někdo vyhodil nebo jsme se ztratili naší kočičí mamince. Když jsem říkala dvě koťata, tak vám musím představit moji sestřičku Elzu, jsme si dost podobné, i když Elza je drobnější (je taky v Zlaté knize).
Abych se vrátila k tomu, jak jsem se dostala k páníčkům. Klukovi se nechtělo nás tam nechávat, jelikož byla tu noc velká zima a hlavně má moc rád zvířátka. Tak nás vzal k sobě a holce domů. Byly jsme moc vyděšené, hladové a byla nám moc velká zima.
Pro holku jsme byly velké překvápko. Hodně přemýšleli, co s námi budou dělat. Ráno zavolali mojí budoucí paničce, že mají překvápko a že se staví. No pravda, byly jsme velké překvapení, ale protože panička má moc ráda zvířátka, tak se do nás hned zamilovala. Počkali, až se vrátí páníček, a dohodli se, že mě si nechají a Elzu si nechá holka s klukem.
A tak jsme měly najednou obě nový domov, teplíčko a hlavně spoustu papání.
Jak to bylo dál budu vyprávět příště. Teď už jsem moc hladová a unavená. Jdu se najíst a spinkat.

Zatím páček

Sdílejte!  |  O sdílení

13 komentářů

Reklama
Reklama