Jsem Merlin. Jsem kouzelník. Umím kouzlit. Už od malička. Umím vykouzlit třeba úsměv mý holce na tváři... a vlastně úsměv na jakýkoliv tváři. Umím vykouzlit rozbitej květináč. Umím vykouzlit prázdnou misku. Umím vykouzlit krásné mňau, rrrrr, vrňauuu. Umím vykouzlit lásku. Narodil jsem se v Brně, přijela si pro mě holka až z Prahy. Hned, jak mě uviděla, zamilovala se do mě. Já jsem jí uviděl trošku pozdějc, protože jsem spinkal, když dorazila. Tak jí miluju kratší dobu, ale o to víc. Cestou do Prahy jsem jí držel za ruku a trošku plakal po mamince. Bylo šílený vedro, ale to bylo jedno... moje holka seděla za volantem, já z ní nespustil oči, dokud jsem neusnul. To se mi oči spustily samy. Praha od Brna je cobygranulídohodil... věděli jste to? Sotva jsem zavřel oko, už jsme byli doma. Doma s holkou. Zkusil jsem moje nové doma prozkoumat, ale byl jsem moc unavený po cestě, tak jsem kouzelně spinkal... celý zbytek dne... holka okolo našlapovala po špičkách, aby mě nebudila... kdyby uměla lítat, lítala by... ale ona nemá křídla a kouzlit jako já neumí... kdyby uměla, lítala by... jako já.
A najednou tu byla noc... holka ve svý posteli... teda v mý posteli... spala a moc si přála, abych přišel spinkat k ní. A já přišel. Občas dělám všechno, co jí na očích vidím... byl jsem maličkatej a potřeboval jsem maminku. Byl jsem tak maličkatej, že jsem se holce vešel do dlaně. Holka celou noc nespala, aby mě z té dlaně neupustila. Tak jsem tady. Jsem Merlin. Jsem kouzelník...
Sdílejte! | O sdílení
Tyto stránky používají soubory cookies, abychom vám usnadnili a zpříjemnili jejich procházení. Rozumím
Jak cookies používáme?