Jupí, musím vám něco říct: „Jsem velký čaroděj.“
Porobení a přizpůsobení všech domácích tvorů a tvorečků se skvěle podařilo.
Každý den zahraji stejnou písničku, a když někdy vynechám, tak si to další dny náramně vynahradím.
S rozedněním se pěkně protáhnu – mňééééé, to je parááááda, začal nový den. Zkontroluji misky – nic nového, zase prázdné. Tak to ne.
Jdu za pánikama do jejich doupěte, hopsnu pánikovy do jeho pelíšku a po celém jeho těle se náramně projdu. U jeho hlavy se chvíli motám, pak si lehnu na jeho přední tlapku a začnu dělat mrum, mrum, mrum. Když ani to nepomůže, tak ještě zesílím a pěkně ho olíznu. Mému jazýčku nikdo neodolá, pánik říká, že z něho dřu kůži – to teda nevím proč.
Mates: Kdo nestál u kolejí, když okolo projel naložený nákladní vlak, tak neví, co je rachot tvrdohlavého siamáka.
No, no, no – ale tak kuš, co to tady plácáš. Já jen příjemně předu.
Jak pánika vytáhnu z jeho pelíšku, tak naběhnu do kuchyně před tu velkou věc, kde je furt zima, a začnu si stěžovat, jak mi všichni ubližujou, jak mi nedají ani žádnou dobrotu. Vmžiku přiběhne dvounožec (brble, že řvu na celej barák a všechny vzbudím, ale to přece chci). A už mi fofrem dává nějakou dobrůtku.
Jen co se nasnídám, už klušu ven podívat se, co dělají Micinka s Micuškou a Kryšpínkem. No, ale jak se blíží jaro, tak se s Micuškou děje něco divného, láduje se jako zjednaná, už je širší než delší. Parkrát jsem taky tady viděl sousedovic kocoura Milana, tak jsem ho pěkně prohnal, co tady má co šmejdit.
No copak?? Pánik na mne hučí, že už je pozdě, že chce spát.
Pročpak, vždyť je ještě tma.
No tak dobře, chytřejší ustoupí.
Jdu si lehnout, tak zase „někdy příště“.
Čiko
Sdílejte! | O sdílení
Tyto stránky používají soubory cookies, abychom vám usnadnili a zpříjemnili jejich procházení. Rozumím
Jak cookies používáme?