Jsem kouzelník VII.

Já jsem Merlin a jsem setsakramentsky skutečnej... prý jsou nějaké pochybnosti o mé existenci. Dostal se ke mě jakýsi spis, kde se píše:
"Existoval Merlin doopravdy nebo je to jen mlžná postava zvolna zhmotnělá působením věků? Kdo byl ten mýty opředený kouzelník Merlin a co se skrývá za starým Avalonem?
Tuto otázku si položil nejeden člověk. Podle toho, co víme, byl Merlin hlavním představitelem a duchovním vůdcem druidů a keltských mnichů Británie. Jeho rad si vážili v celé zemi a daleko za jejími hranicemi. A přeci nebyl Merlin jen taková osoba - ne, Merlin byl titul, který bylo potřeba si zasloužit. Jeho pomoc a radu toužebně očekávali mnozí, ať už šlo o krále nebo prostý lid. Tak putoval Britanií a plnil svůj úkol, sloužit zemi, králi a národu, a to svou magickou silou."
Tssss... nejsem žádná jentakováosoba, nejsem titul (ledaže jsem byl udělen holce... ale to teda nevím, za co si mě zasloužila), nejsem člověk... jsem KOCOUŘ! Důležitej kocouř! Beze mě by nejedno srdce (hlavně to holčino) zůstalo prázdný (nebo poloprázdný) a byt taky! A kdybych skutečně neexistoval, tak by si toho přinejmenším holka všimla, to si pište. To MĚ je plnej byt. Jsem všude, kam se podíváš. Teda, když se mi zrovna chce. Když se mi nechce, zmizím. Jsem kouzelník, přece. Záhadně se u nás doma taky kromě mě ztrácej věci... gumičky, pinetky, a taky už mi zmizelo pár myšek. Nevím, kde jsou, fakt, na mou duši!! Zmizej vždycky, když si s nima hraju a holka u toho není. Rád bych jí ukázal, jak to dělám, ale ztratilo by to to kouzlo. Kouzelníci svoje triky neradi odhalují... Mockrát jsme je spolu hledali... teda holka hledá, já se jí u toho prý motám... Však o mou pomoc a radu stojí veškerý lid a já rád pomáhám... holce zejména. No co, že se plazí po čtyřech po zemi a šťourá z pod skříní a já se jí u toho otírám o obličej, že to není žádná pomoc? Jaktože není?? Každej sportovec potřebuje pro nejlepší výkon podporu spoluhráčů, trenérů, přátel a kocouřů. Povzbuzuju, jak nejlíp umím. Že přes mě nevidí? Tak ať si pořídí brýle... beztak vždycky vyloví kulový... co jednou nechám zmizet, je zmizelý jednou provždy a bastafidly!! Jak se dostala ta myš do boty? Pineta pod polštář? Gumička pod rohožku? TELEPORT, holko, teleport! Stejným způsobem se ta kytka dostala z knihovny na zem... JÁ jsem se kolem ní rozhodně nemotal. Když jsem skočil na knihovnu... do něčeho jsem narazil, to je pravda... ale pak už tam žádná kytka nebyla. Že to byl nějakej hromdopolice? Sice jsem žádnýho neviděl, neslyšel, nepotkal... ale koneckonců... mohl to být on. Anebo ta moucha, co jsem jí honil... sedla si na kytku, převážila jí a bylo vymalováno. Že zmaluješ mě? Tobě se bílá nelíbí? Bílá je dobrá. Je všude vidět, hlavně na oblečení... to jen taková připomínka, kdyby tě zase napadlo pochybovat o mé existenci...

Sdílejte!  |  O sdílení

7 komentářů

Reklama
Reklama