Velikonoce

Matýsek je rozvážný kocour. Pořád má zimní kožich. Nerad by se ukvapil. Vypnuté topení ani pampelišky na trávníku ho nepřesvědčily. To by se sluníčko za oknem muselo jinak snažit!

Je už úplně zženštilý! Vrní blahem, když se češe.
Dokonce přestal i kousat. Přestal kousat kočkomat. Maso a mě kouše.
Ale stejně mám o jeho mužných kvalitách pochybnosti.

Například vůbec nemá proužky.
Já mám proužky srovnané na kožichu podle velikosti a žádné česání nepotřebuju.
Jsem lovec. Přeperu ho, kdy mě napadne. Jenom musím dávat pozor, aby mě nezalehnul. Osm kilo je na jednoho kocoura dost.
Kdyby mi s ním Kačenka pomohla, tak ho naporcujem. Jenže Káča se nepere. Jenom nafackuje každému, kdo se přiblíží jejímu ložírunku na dosah.

Když byl kočkomat malý, na výlety se jezdilo vlakem.
Před svým prťavým domečkem u trati měl každý ajznboňák skalku a na té skalce hrad.
Většinou Křivoklát, protože Křivoklát byl snadný. Stačila kulatá věž a nepravidelný útvar s namalovanými okýnky.
Vyspělejší jedinci s vlasteneckým cítěním stavěli Karlštejn.
To už chtělo trochu toho fortele. A zatímco jména stanic si dlouho nepamatoval, gypsové hrady ano a pojal k nim vřelý vztah.

Kněžna Auerspergová nebyla žádný ajznboňák.
Pro své děti nechala vystavět romantický hrad, hodný hrdinů Wagnerových oper (dokud teda byli malí), zvaný Kočičí hrádek, přesně na míru.
Na poníku to bylo ze zámku ve Slatiňanech kousek a ani pěšky to není daleko.
A to byla jeho smůla. Někomu vadil.
Neumí kousat a škrábat jako já, tak si to schytal.
Kdo neumí kousat, má v životě smůlu. A nemusí být ani hrad.

Kočkomat se lepší. O Velikonocích přinesl tři snítky něčeho zeleného a pořezal si jen dva prsty.
Teď se dodatečně vylekal, jestli to nebylo jedovaté!
Co je ve váze, to ochutnám.
Někdy je to k jídlu, někdy na hraní a někdy jenom k zlosti.
Kór, když z toho lezou střapaté konce a jen za to vezmu a trošku popotáhnu, kácí se váza, potom voda a potom ještě kočkomat, když tu vodu vytírá.
Nevím proč. Taková skácená voda je moc príma. Tiše teče, chvilku postojí a vytvoří louži a zase poklidně pokračuje.
Nemám moc rád vodu. Ale hlavně, že se něco děje.

Jsem lovec. Kraslice v košíku vyloženě zklamaly.
Jednak se z něj špatně lověj a ještě hůř se koulej.
Místo, aby spadly se stolu na zem a nechaly se honit po podlaze, kutálí se do kolečka na místě, protože jsou šišaté. Takový zmetek. Divím se, že to těm slepicím trpěj.

Mám kolty proklatě nízko u boku. Konečně jsem dostal koupelnový závěs!
Když jsem ho strhl poprvé, kočkomat potrhaná očka spojil kancelářskou sešívačkou.
Takový podvod!
Že prý u stropu to není vidět.
Tak jsem musel zapracovat dole. Párkrát jsem zaťal drápy. Párkrát kousnul. Řeknu vám, ta chuť nic moc! Ani šplhat jako po záclonách se po tom nedá. Nakonec jsem párkrát zkusmo pořádně škubnul.
A úspěch se dostavil! Trhlina, přímo otvor zvící dětské hlavy!

Ty fleky na zdi u počítače? To nic. To je jenom krev.
Čí krev? Čí by byla! Přece kočkomatu. Neumí kousat a škrábat, tak co se diví? Pětatřicet nových lidí jsem mu zadkem zavedl do počítače než mě setřepal z klávesnice.

To bylo jen tak. Cvičně.
My se máme rádi!

Sdílejte!  |  O sdílení

8 komentářů

Reklama
Reklama