Ve správný čas na správném místě aneb první rok u Zajíců

Jak jsem stopoval a našel si novou rodinu, tak to už víte. Byl říjen, já malé prtě a dostal jsem se do rodiny, kde mi průkopník Kulíšek připravil ideální podmínky. Stali se z nás kámoši i soupeři, dle siuace a nálady. Dobře jsem si to v tom říjnu vymyslel, léto pryč, podzim, blížící se zima a já na vesnici, však to znáte. Najednou jsem se dostal do města, do bytečku s bezednými miskami. Možnosti spaní a schovávaček nepočítaně. Pravda, Kulíšek si nejdříve bránil teritorium, ale já nedbal a statečně jsem si vybojoval své místo.
Maminečka měla starost, jestli někomu nechybím. Po pár dnech přeptávání u kamarádek a známých se dozvěděla, že původní krmička pracuje přes tři domy nad námi. Trochu s obavami se šla přeptat, zda-li Matýsek není jejich kotě a zda-li jim neschází. K oboustranné úlevě se dozvěděla, že bylo jejich kotě a že jim opravdu neschází. Nakonec se na Matýska přišla původní krmička párkrát podívat, dokud zde pracovala.
Zima se překulila, kluci se sžili a počty byly vyrovnané - na dva Kocoury dva Zajíci. Jaro dovolovalo, aby kluci vyráželi na zahrádku a na brigádu do čistírny. Někdy v tomto období jsem přinesl prvního uloveného ptáčka. Možná i posledního, žádného dalšího jsem nepřinesl. Maminečka promýšlela kastraci Kulíška, tatínek to hned neodsouhlasil a nakonec 3. května se nám Kulíšek nevrátil.
Jak maminka byla smutná se píše v deníčku u Smíška.
Za ten první rok jsem toho stihnul hodně - nejdříve jsem si zvykl na velkýho bráchu - Kulíška, potom jsem utěšoval maminečku a hned na to jsem musel vychovávat malý kůtě - Smíška. Věříte mi, že jsem z toho kolikrát tak zhuntovanej, že lehnu a spím, ať si to mládě nevycválaný chvíli vystačí samo.
Ještě se musím svěřit, že jsem závislý! Na krabicích. Bez krabice si nedovedu žádný den představit. Maminečka s tatínkem mají pro mne pochopení a pravidelně mi krabice donášejí. A pokud se ještě nasype šantička, tak mám šťastný den. Tak se překulil rok, k 20. říjnu 2011 jsem vypiplal Smíška, to mu bylo asi 5 měsíců, mně přes 13 měsíců. Věkový rozdíl tak akorát, aby mladej věděl, kdo je tady vůdce smečky. Samozřejmě, že jsem vůdce smečky a nic na tom nemění, že jsem neskutečný mazlík. Maminečka je ode mne stále mazlená, a když není maminečka doma, tak pomazlím tatínka. A taky děsně žárlím, jak jinak si vysvětlit, že se v posteli důrazně cpu MEZI Zajíce.
Taky jsem po Kulíškovi přebral funkci bodyguarda a mladýho k tomu také vedu. Kudy maminečka, tudy já. V kuchyni vydržím sledovat práci u sporáku lépe, než důchodkyně v televizi "Prostřeno". Potom ještě hlídám obývák, ložnici a jsem specialista na koupelnu - přibral jsem funkci plavčíka. Brácha se zaučuje, to bude třeba, až budu starý, tak bych to vše neoběhl.

Tak zase někdy...

Sdílejte!  |  O sdílení

7 komentářů

Reklama
Reklama