Můj krásný týden na vzduchu

Na konci července se strhla velká mela a já byl konečně odvezen na svojí milovanou chatu.

Začlo to asi tímto. Posluhovačka lítá po bytě a do tašky háže skoro vše, co jí přijde pod ruku, mezi tím z tašky vytahává neustále mě. Už několikrát mě nechali doma a tentokrát jsem se rozhodl, že to tak nenechám. Vytahuje přepravku pro mrně a za velkého nadávání jí odchlupuje. Je to moje oblíbené místo na spaní. Odchlupuje i mrně a pro sebe si brmlá něco o sociálce, dítěti a kocourovi. Za velké slávy vytahává i box pro mě. Neváhám a nastupuju. S mrnětem, dvěma velkými taškami jsem vystrčen k výtahu. Posluhovačka se zmiňuje o tom, že to byl fakt supr nápad táhnout nás všechny a že jí chybí ještě několik rukou. Začíná fáze dvě. Dostat nás všechny do auta. Dole se k nám připojuje ještě kočárek a na pomoc přichází cizí posluhovač. Jsme naskládáni do auta a vyjíždíme. Cesta je celkem klidná. Po vylodění dostávám svůj venkovní obojek. Zjišťuju, že je tu i Lily. Krčí se pod schodama a prská. Takže jí jdu sežrat taštičku a odcházím na venkovní průzkum. Jsem ve svém živlu. Po 2 dnech Lily dostává odvahu a dokonce vylézá se mnou i ven. Celkem mě snáší. Moje posluhovačka říká, že je to pěkně rozmachaná kočka. Na druhou stranu má pěkně vychovanou posluhovačku. Večer co večer naběhnem k miskám a dostáváme porci taštičky. Ajuš sice háže ošklivé pohledy a tvrdí něco o pohotovosti a ucpaném kocourovi, ale v tom opojení jí nevnímám. Většinu dne se flákáme po zahradě a užíváme si čerstvýho vzduchu, stromů, chytání motýlů, včel a hmyzu. Dokonce by se mi podařilo i chytit myš, kdyby mi to posluhovačka nepřekazila. Prý se na to moje týrání zvířat nemůže dívat. Večer jsem většinou už zavřený, aby mě nenapadlo někam zdrnout. Ale poslední večer mně nechávájí otevřené dveře. A můžem s Lily zkoumat i noční scénu. No moc se mi tam nechce, tráva studí od deště a tak trochu mi to nahání hrůzu. Takže se držím spíše u dveří. Škoda, že to všechno zas končí a my jsem baleni a nakládáni do auta. Překazily nám to velké bouřky a padající stromy. Domů už jedu i s mojim druhým posluhovačem. Ajuš se zmiňuje o tom, že kdyby někdy v budoucnu chtěla dítě (jakýkoliv), ať jí to radši rozmluví. Že jenom na přepravu by musela shánět stěhováky a špunty do uší. Domů se totiž vracíme se zpěvem. Já i mrně. V tomhle jsme sehraná dvojka a když zpívá jeden, zpívá i druhý.

Foto Lily a Já

Sdílejte!  |  O sdílení

4 komentáře

Reklama
Reklama