Významné životní jubileum

Je mi rok!
Můj zvědavý, špičatý nosánek zmizel mezi kulatými naducanými tvářičkami, ani nevím jak.
Radši se peru než píšu. Na slovní zásobu kašlu. Mluvením se nezdržuju. Pokud nejsem spokojený, rovnou vřískám. Ať se kočkomat snaží! Už dlouho jsem nic nerozbil. Tak ať si dá kočkomat bacha!

Oblíbenou kratochvílí, kterou pravidelně opakujeme, je čaj rozlitý do počítače. Kočkomat si nedá pokoj. Musí mít hrnek vedle klávesnice. Já za nic nemůžu. Jenom skočím. Zamotám se do kabelů a cuknu. Klávesnice s myší dostanou švunk. Každá letí na jinou stranu. A zaručeně jedna z nich zvrhne hrnek. Všude je mokro. Jenom já včas zmizím. Nejsem žádná zelenina!

Jsem pašák. Matýsek za léto zhubl o kilo. Protože se snažím!
Matýsek se pere nerad. Má rád kuře. Není originál. Jeho ctižádost nikdy nesahala dál, než zabránit tomu, aby se z hospicu stěhovali rovnou do blázince. Nebude pročítat deníčky osm let zpátky, aby zjistil, kdy a kým bylo použito některé trefné slovo poprvé. Radši si dá dvacet...

Kačence ke spokojenosti stačí občas utrousit pár vět na Facebooku.
I to má své sporné stránky.
Kačence není ještě třináct let.
A kočkomat by za ni neměl psát.
O schizofrenii, která postihuje většinu kočičích podnájemníků, mu chybí vhodné lékařské osvědčení.

Matýsek je hodný trouba. Za trochu kotěcích granulí „šel by světa kraj...“
Pár těch mrňavých granulek kočkomat schoval do papírové krabičky.
Matýsek ji strkal nosem před sebou po koberci urputně celé odpoledne.
Granule v krabičce hrkaly a voněly škvírama.
Matýsek se na ně ne a ne dostat!
Večer, už úplně nešťastný, ducnul do krabičky vší silou své utrápené kebuličky.
A ejhle! Krabička se promáčkla a překulila na bok.
Matýsek zavětřil.
Na koberec se vykutálela první granulka!
To byla radost! Matýsek nelenil a skočil po ní.
Normálně jsem mnohem rychlejší než on, ale tentokrát jsem se nestačil divit. Matýsek ji schramstnul a do krabičky zanořil packu. Úspěšně zalovil. Jenže krabička se mu šprajcla na tlapce. Nešla sundat. Taková zákeřnost!
V indiánském tanci ji nakonec sklepal na zem. A zase neměl nic.
Samým zklamáním krabičku nabral hlavou. A ta potvora se mu na hlavu zlomyslně napasovala. Ale kdyby na celou hlavu. Jak byla malá, zakryla mu nos a oči. Pusa zas vyšla na prázdno.
Matýsek zmateně mydlil hlavou o nábytek. A na třetí pokus se mu to povedlo. Proradná krabička spadla. A jak byla pomačkaná, vysypaly se tři granulky. Dvě jsem teda stihnul sežrat já, ale ta poslední na Matýska vybyla!

Kočkomat to druhý den zkusil znova.
Ale Matýsek není úplně hloupý. Sotva se krabička ocitla v jeho dosahu, dostrkal ji do kouta. Okamžitě do ní majznul hlavou. Škvírami to zavonělo. Matýsek krabičku packou převalil.
A bylo to! Granulky se vysypaly...

Na dva kocoury jich bylo opravdu málo.
Ale Matýsek je skromný. Byl rád, že na něj zbylo.
Nadávat kočkomatu jsem šel já.
A víte, co mi ten drzý kočkomat řekl? Že prý už jsem velký.
No to jsem! A dodal, že už taky žádné kotěcí granule nedostanu! To přece nemůže myslet vážně?!

Sotva nám kočkomat zatrhnul kotěcí granule, Matýsek začal za svítání zvracet. Pravidelně, jak hodiny. Žluté loužičky žaludečních šťáv.
Kočkomat se vyděsil a odvláčel ho na veterinu. Pro jistotu i s Kačenkou.
Já jsem mladistvý a žaludek mám jak kachna, tak jsem tomu ušel.

Prošmatali jim břicho. Udělali rozbor krve a bobků.
Kačenka byla chválená.
Matýskovi taky nic nenašli. Játra, ledviny, cukrovka, cholesterol, takové ty oblíbené zákeřnosti, všechny ukazatele byly v normě.
Zkrátka Matýsek si pořídil gastritidu.
Protože ty zdravotní granule na zuby, co jsou celou noc v misce k dispozici, na rozdíl od Kačenky a mě, on prostě jíst nebude!
V momentě, kdy zmizely kotěcí granule, Matýsek od večeře do rána nic nežral. V prázdném břiše žaludeční šťávy dělaly brikule. A k ránu už mu bylo zle, tak zvracel.

Mně poslal doktor nové malé granule jako přechod k dospěláckým.
Matýsek dostal prášky. Maličké. A ještě půlit. Taky dietní kapsičky na gastritidu.

Ve středu po prvním prášku usoudil, že na ty kapsičky není zvyklý, takže už je žrát nebude.
Další rozdrcené prášky mu kočkomat postupně vmíchal každý den do jiné konzervy z paštik Gourmet, co má rád.
V sobotu už odmítl všechny misky s konzervou. I tu moji a Kačenčinu, ve kterých prokazatelně žádné léky nikdy nebyly.
Rovnou se navezl do mých granulí...

Takže teď kočkomat krmí zase po staru. Ráno a večer kuřecí konzervu. V poledne a těsně před spaním, každý uloví pár mrňavých granulí, aby břicho nezůstalo prázdné a život byl veselejší...
A dneska bylo kuře! Vždyť jsem oslavenec!

Sdílejte!  |  O sdílení

15 komentářů

Reklama
Reklama