Deníček stříbrné šelmy – 6. část

Dvounožci jsou drzí a škodolibí. Já jsem to tedy tušila už dlouho, ale poslední dny jsem si tím jistá. Co oni si ke mně dovolujou, to je teda vrchol. Onehdy ráno jsem se zastavila mezi dveřmi a zamyslela se a jelikož už dvounožci ví, že jim hrozí při leknutí stříbrné šelmy možný škrábanec, začala mě dvounohá popohánět tričkem, ať se posunu do ložnice, že ona musí do práce a ne čekat, až jí uvolním cestu. Tak jsem nejdřív jenom sykla, ona vůbec nereagovala, tak jsem zaječela, ona zasyčela (protože v obýváku spali mladí dvounožci), ať se klidím a ať jí vůbec nekoukám na nohy, jinak že mě přetrhne. No tak mi párkrát ujely nervy a zatla jsem drápy někomu do nohy. A vůbec, ona pořád vykládá, jak jde vydělávat na granule, ale kdo mi kupuje konzervy, no? Ona tedy rozhodně ne, vždycky je kupuje mladá a nosí je domů. Ona akorát přijde z práce a v tašce není ani granule, takže pěkně kecá.
A teď dvounohá vymyslela úplně debilní hru. To si takhle číhám za rohem na černou pumu, že jí proženu, popřípadě proplesknu a kde se vzala, tu se vzala dvounohá a prstem mě ťukne po hlavě. To víte, že mi číhanou překazí a ještě mi zkazí náladu. Jo a kdyby to někoho zajímalo, tak jsem úplnej chudák, protože když jdu po pumě, hned jak puma zavrčí (to je tedy zajímavý, že ji nikdo nenapomíná), přiletí ji bránit kocour, a pokud jsou dvounozí v dohledu, tak i oni. Zrovna včera jsem se chystala skočit na pumu z křesla a dvounohá mě klepla po zadku. Já se tak lekla, že mi zadek vyletěl do vzduchu úplně sám, bez přední části kočky a dvounožec se mohl uchechtat.
Jindy jsem se probudila na škrabadle, kde jsem půvabně dekorovala, ladně jsem se protáhla a rozhodla, že skočím na gauč za mojí oblíbenou mladou dvounohou. Jenomže jsem si letovou dráhu nějak špatně spočítala a na opěradlo jsem dopadla jenom předníma, zadek mi zůstal viset ve vzduchu, tak jsem se zadníma pokoušela vyškrábat nahoru. Ten hromový řehot mladé a dvounožce vytáhl z vany i dvounohou.
Teď jsem zahnala pumu na škrabadlo, nádherná packovaná (dvounohá měla jakési průpovídky, že jsme jak dva teplí hoši při rvačce, není divná?), jaksi jsem nesledovala, kde stojím a spadla jsem dolů. Ale na druhou stranu jsem nádherně mávala tlapkami ve vzduchu, a kdo zase řval smíchy? Mladej a dvounohá.
A no a co, že se neumím otočit na opěradle sedačky, tak si pro tu šunku zacouvám, to přece není důvod se chechtat, ne?
Ale pomsta je nakonec má! To se stalo zrovna, když si mladá dvounohá vyzouvala boty a vykecávala se s velkou dvounohou. Najednou se ozvalo syknutí a sletěla jsem ze zábradlí z horního patra mladé pěkně za krk, odrazila jsem se a zmizela v bytě. Si pište, že těch mých pět kilo už mladá pocítila. Byla ráda, že si nepřekousla jazyk. Starší dvounohá hned zjišťovala, jestli mladá nemá nějaký škrábanec. Neměla, nejsem blbá, ne? Samozřejmě nikdo nešel zkontrolovat ubohou kočičku, jestli se náhodou nelekla, či nepotřebuje zklidnit tyčinkou. Nakonec jsem ale byla ráda, že si mě nevšímaly, co kdyby mě dvounohá fakt přetrhla?

Foto: Bacha, jde po mě dvounohá!

Sdílejte!  |  O sdílení

8 komentářů

Reklama
Reklama