Meli - útěkářka
Ahoj modrokocouřáci!
To koukáte na ten titulek, co? No teda předesílám rovnou pro slabé povahy, že se nic strašného nestalo, ale vylekaní jsme byli všichni.
Jak už jsem několikrát předesílala, jsem kočka bytní, paneláková. Byt je můj revír, ale bohužel ne všechny místnosti jsou mi přístupny. A jako každá správná kočenka se musím dostat zrovna tam, kam nemám. Takže se s oblibou nechávám zavírat do skříní, do komory a když tam úplnou náhodou nejsem, tak z úkrytu (neřeknu kde, ani mí dvounožci to nevědí) spokojeně pozoruju, jak panička pobíhá po bytě a otvírá všechny ty moje potenciální skrýše, volá a číčá. Když přitvrdí a začne volat NA a k tomu hrká krabičkou s mými oblíbenými granulkami, tak ji nechám udělat ještě jedno marné kolečko, načež se nenuceně s ocáskem půvabně zvlněným odněkud vynořím a tvářím se, jako že je to mnoho povyku pro nic.
Komnatou zapovězenou je pro mě kuchyně, a přitom tam je toho tolik k prozkoumání a tak dobře to tam voní. A hlavně, pohybují se tam dva opeřené objekty, myslím, že by byly na hraní jako stvořené. Zbytek rodiny má však na věc jiný náhled. Z vyprávění vím, že se jim chov andulek poněkud vymkl z rukou a jak postupně pořizovali jednomu zbylému z dvojice partnera, aby nebyl sám, tak je nestihli ochočit, jako původní dvojku. Výsledkem jsou dvě andulky sídlící na soustavě houpaček a bidýlek umístěných u stropu v rohu kuchyně. Klec jim slouží jen jako příletová plocha obsahující krmení a pití. Kdykoli mohu, proniknu do kuchyně a chraplavě na ně mňankám a ony na mě shlížejí od stropu. Prohlížím si přístupovou cestu a řeknu vám, že dostat se na ně po zácloně by nebyl problém a vzhledem k jejich leteckým schopnostem (každou chvíli někde spadnou a oddechují a sbírají síly k dalšímu letu) bych je brzy uhonila a pak bychom si mohli spolu hrát... No, co vám budu líčit, nedovolí mi to a vždy mě vyženou nebo potupně vynesou. Jednou se jim povedlo mě tam zavřít a já jsem způsobně seděla za dveřmi a mňoukala, aby mě pustili, tak viděli, jak mi křivdili.
Mým nejoblíbenějším sportem jsou však výpady na chodbu. Kdokoli přichází či odchází si nemůže být jist tím, zda kolem něj neprokmitne modrá šmouha, jež okamžitě zmizí zpravidla o patro výš. V té chvíli začíná hra – chvíli mě přemlouvají a pak zavřou dveře. Za okamžik je otevřou a já napochoduji zpátky do bytu. Tak to šlo až do včerejšího rána. Páneček ještě za tmy odkráčel do práce a já, než si rozsvítil na chodbě, bravurně uprchla do 4. patra. No jo, ale pak dole zaklaply dveře, zhaslo světlo a nikdo neotvíral dveře jako jindy!
Půl hodinu poté vstala panička. Prý se budila s divným pocitem, a když mě neviděla, tak si řekla, že jsem ještě zalezlá. Nechtěla zbytečně budit moji maminku Rudolfa, která vstává jako poslední. Jenže když vstala i maminka a já pořád nikde, tak se paničce udělalo mdlo, neboť si představila, jak jsem na chodbě nebo někde před panelákem neznámo kde. Vyburcovala maminku pokynem, aby prohledala chodbu a vzala to odshora. Maminka Ruda neprotestovala a bleskurychle se oblékla (vážím si toho, protože za jiných okolností to by bylo keců, jak říká panička) a skutečně mě našla u našich dveří – jenže o patro výš.
Odechli jsme si asi všichni (páneček to schytal dodatečně). Já jsem chvíli chodila s ocáskem staženým a předla a bylo mi domlouváno, ale přitom jsem byla drbána a hlazena. Věřím, že se brzy k aktivnímu sportování vrátím, ale zatím si dávám pauzu.
| O sdílení
gwen 
26. listopadu 2015 16:06
Tedy...
Tři roky zpátky...Furt utíkáš? Nebo jsi se zklidnila?.o)
Ája0804 4. prosince 2012 9:23
Super zápisek:-))) Z vlastní zkušenosti to neznám, Fousek si může courat ven dle libosti, ale ségra má bytového kocoura a ten dělá naprosto to samé:-)))) Jsou to prostě zlatíčka:-)))
Hanako 2. prosince 2012 23:22
Teda to ste si užili všichni. Melíškova historka mě rozřehtala, no to muselo bejt něco.
A taky se přidávám Pišííííínku kdeeee jsi, kde je nějakej spisek.??? Copak nebyla adventní dekorovačka?
Karolína + MZR 2. prosince 2012 14:37
Luci + 4, kde je nějaké další povídání?????
Maud 2. prosince 2012 8:31
Když jsme si Mayenku přivezli jako malé koťátko, tak se syn okamžitě pasoval do role maminky a je fakt, že je jediný v rodině, na kterého si naše carevna lehne. :-))) Asi to ví.
LuckyL 1. prosince 2012 22:16
Ale ako sme všetci dobre trénovaní v ostražitosti pri otváraní dverí, čo? :-)
(aj keď nám to aj tak málo platné, lebo naši štvornožci trénujú tiež, a z času na čas im to vyjde).
janina.z 1. prosince 2012 22:11
Karolíno :-))))))))))))))))))) ....životní zážitek - ještěže ty kočky máme :-)))))
Luci + 4 1. prosince 2012 21:10
Karolínko :-)))))))))))))))))) Teda Mayenko, ty průzkumnice, radši takové výlety podnikej.....A termín "maminka Rudolf" mně rozesmál, i když jinak maminkování v souvislosti s kočkami považuji za ...hm...zvláštní, tak maminka Ruda nemá chybu :-D.
Matýsek z Kočičí naděje H 1. prosince 2012 15:36
Jeden příběh lepší než druhý! Ovšem dostat se do zápisu členské schůze - tomu říkám kocouří kariéra!
Karolína + MZR 1. prosince 2012 15:24
Melišek jednou došel k názoru, že teda ven za dveře se podívá za každou cenu! Takže jsem takhle jednou dorazila z práce domů, převlékla se do domácího trika. lehce odrbaného a délkou tak s bídou po zadel a bez horní části spodního oblečení, aby mi bylo pohodlně jsem se jala poklízet domácnost. Připravila jsem si na ráno na odnesení pytel s odpadky, abych ho umístila za dveře a po úklidu ho vynesla. A když jsem otevřela dveře, abycho ho k rohožce umístila, Melda toho využil, prosmýkl se a byl na chodbě. Jenže - bydlím v přízemí obrovského domu, kde jsou kanceláře. Např. advokátní poradna, která funguje až do noci. Před těmito kancelářemi jsou pohodlné sedačky, na kterých čekají klienti na přijetí. Také masér tam je a sídlo správcovské firmy a další. Bylo pozdní odpoldedne, návštěvní hodiny, všude plno lidí. A v tom se řítil chodbou černý kocourek a za ním rozevlátá čarodějnice, napůl nahá, s jednou pantoflí na noze a řvala "Melíííííškúúúúúúú, chyťte kocouráááááááá, Mellííííííškúúúúúúúúú!" Vztyčil se pán asi dvoumetrový a postavil se drobnému Melíškovi do cesty. Ten se tak vyděsil, že vyskočil z místa do výšky jeho hlavy, otočil se ve vzduchu, dopadl na všechny tlapky, rozběhl se ke mně a skočil mi do náručí. Akorát nezapomenu ten šílený úžas lidí, kteří na mě zírali jak na mimozemšťana. Slušně jsem poděkovala, stáhla to šílený triko poněkud déle a krokem královny odkráčela s Melíškem v náručí zase zpátky domů.
Karla z Končin 30. listopadu 2012 21:55
Teda, Ty umíš držet svoje dvounožce ve střehu :-))) A na fotce Ti to moc sluší, jsi moc krásná.
janina.z 30. listopadu 2012 20:20
Ty jsi jako Týnka:-) Ta hledala každou možnost jak zdrhnout nepozorovaná na chodbu. Ale jednou se jí to nevyplatilo. Našla jsem ji, až když jsem se vrátila z nákupu. Já byla na infarkt, Týnka byla obalená pavučinami ze sklepa:-))))
MaJ 30. listopadu 2012 18:26
Můj kocour Máca, který už je bohužel za duhovým mostem, se takhle dokonce dostal do zápisu z členské schůze družstva panelového domu, kde jsme bydleli - moc rád chodil večer po chodbě, kam jsem ho pootevřenými dveřmi do bytu pouštěla, bo vždycky před cizími lidmi utekl. Jenže jednou sousedka pod námi otevřela dveře, rozsvítila na chodbě a prý jí z pohledu na černého kocoura na své rohožce málem klepla pepka! Takže členská schůze odhlasovala a zapsala, že Máca má přísný zákaz courat po baráku :)))
BáraP 30. listopadu 2012 16:23
taky mi pacholek zdrhá na chodbu, ale pokud by zrovna nepřijel výtah, nebo neměl někdo otevřeno do bytu, tak z chodby nemá kam, všude jsou dveře...i na schody...tam by to ovšem pak byl průser...ale ono stačí, když někde něco zašramotí a pan statečnej je v mžiku zpátky doma a nejlépe za gaučem...
Výše uvedené názory a komentáře nevyjadřují stanovisko Modrého kocouře.cz. Modrý kocouř.cz si vyhrazuje právo příspěvky odporující dobrým mravům, v rozporu se zákony nebo obsahující reklamu smazat.
Přitlapkovat se
1 025 480 807x / 1x
