Pořádný kocour!

Když Kmotříčka kočkomat přivlekl, byl zježený strachy do obrovských rozměrů. Po třech měsících v teplém bytě odložil postupně kilo chlupů a zplihnul.
Teď už se nechá chvilkama česat a začíná vypadat jako civilizovaný kocour. Jen ta velká kulatá hlava a barva mokrého popela mu zůstaly.
Je-li někdo milý a nemocný, to je vražedná kombinace pro měkkosrdcaté kočkomaty. Vidět to na něm není, ale prostě to víte.

V Nemocnici na kraji města čerstvě zamilovaná Iva Janžurová tvrdila, že Dvořák je podobný Redfordovi.
Kočkomat napsal, že Kmotříček je podobný Jiřinčině nápadníku Yettimu.
To máte to samé...

Kačenka má ráda svůj pořádek. Že se něco děje, pochopila první. A začala skuhrat.
My jsme si jí nevšímali. Ona si stěžuje pořád. Stačí, aby se kocour přiblížil na metr a už syčí, prská a vyhrožuje. My, pořádní kocouři z toho máme akorát švandu.

Jenže pak jsme zpozorněli. Zmizely misky s granulema, ještě ani nebyla půlnoc...
V posteli se kočkomat převaloval ze strany na stranu a pořád vyrušoval. Dokonce mě shodil dolů, jak se vrtěl...
Druhý den ráno vyčistil bedýnky, ploužil se po bytě sem a tam, jako tělo bez duše a vůbec nám nedal konzervu, přestože ji Matýsek přísným tónem několikrát urgoval!

Usedli jsme kolem kočkomatu do kruhu a bedlivě ho pozorovali.
Evidentně byl porouchanej. Například mě hladil po hlavě a říkal mi, že jsem taková hodná kočička...
Mně! Lovci! To už jsem radši, když povykuje to své oblíbené: “Okamžitěmitovraťtydarebáku!“

V deset dopoledne si zabalil do tašky housku se salámem, moc dobře jsme to viděli, a nám nedal ani líznout! To by si normálně nedovolil! A zmizela voda...

Už mu dočista přeskočilo.
Sundal s knihovny velkou přepravku. Z ní vytáhl malou přepravku a chrastil s dvířkama. Musel jsem se jít podívat, co ho to napadlo?!
A pak mrsknul do přepravky ovečku! Moji malou ovečku, co jsem dostal k vánocům a voněla! Teď už teda nevoní, že prej jsem ji oslintal, ale pořád je malá a moje!
Vlítnul jsem pro ni a kočkomat mi omylem přirazil zadek dvířkama dovnitř.
Křičel jsem na něj, co blbne?!!! Ať mě okamžitě pustí ven! Drápal jsem šprušle a snažil se překousat mřížku!
Ale kočkomat nic nepochopil. Mlátil jsem sebou ze strany na stranu, až přepravka skřípěla a ostatní kočky se schovaly, ale nebylo to nic platné.
Kočkomat mi zmizel z očí. Slyšel jsem jenom odtahování jednoho křesla po druhém. Po něm následovalo dupání a úprk koček. Kačenka skončila zavřená v kuchyni. Matýsek v koupelně.

Kmotříček je chytrý! Vydržel na svobodě nejdýl! I když je normálně přízemní povaha, přeskakoval v nouzi nejvyšší z jednoho kusu nábytku na druhý a několikrát tryskem prolétl kočkomatu pod rukama, že se ani nestačil divit.

Kočkomat pochopil, že prohrál svůj špinavý boj.
Funěl jak lokomotiva a byl na infarkt, zatímco naježený Kmotříček v koutě tiše vrčel a blýskal očima.
Je to frajer! Ani jednou nezaútočil. To já bych kočkomatu prokousl krk, kdybych si na to včas vzpomněl!

Kočkomat je hanebný zbabělec! Když sám nic nezmohl, vrátil se ozbrojen. Všichni znáte ten strašně strašlivý mop na vytírání, co vypadá dvakrát tak veliký, jen se zatřepe třásněma...
To na dvoře neměli. Kmotříčkovi nezbylo, než se před tou příšernou potvorou schovat do přepravky!

Aby toho neštěstí nebylo dost, naložili nás do auta.
Dovedete si představit, jak jsem celou cestu nadával. No, jasně, VETERINA! Copak kočkomat napadne něco jiného? A potom už ty různé cizí pachy a včeličky a strašná únava...

Probudil jsem se zase v autě. Okamžitě jsem začal lomcovat dvířkama. Pěkně jsem se prospal a vrátila se mi síla a vztek!

Jakmile doma kočkomat otevřel dvířka přepravky, vyrazil jsem do kuchyně. Podlaha se divně houpala a packy rozjížděly, ale tady to znám a nedám se! Misku s malými granulemi mi utrhl od tlamky, aby mi nezaskočilo.
Než nandal lžičku paštiky, vyskočil jsem na linku a našel si něco senzačního v sítku odpadu dřezu!
Skok dolů se mi moc nepovedl. Spadl jsem do misky s vodou, ale seděl v louži a konečně baštil!!!
Ostatní kočky taky dostaly a já běhal od jedné k druhé a všem jsem to sežral! A kočkomat plnil misky znova a znova a pořád říkal, že se přežeru a bude mi špatně. To mu poradili na veterině...
Jenže pořádný kocour, když má hlad, tak se musí pořádně našťouchnout!

Kačenka špitla, že už nejsem pořádný kocour...
Jak na to přišla? Taková blbost! Chvilku jeden není doma a už si troufá!
Hned jsem ji prohnal! Pak jsem se vyčůral na bedýnce a šel zkontrolovat rajón.

Kmotříček je nějaký divný.
Když mu kočkomat otevřel, dělal mrtvého brouka. Ani se nehnul.
Během toho povyku v kuchyni z přepravky zmizel.
Kočkomat vyhodil počůranou plenku a vymyl přepravku. Kmotříčka našel až v Kačenčině spací bedně.
Nežere a na záchod chodí tajně. Voda z misky ubývá, ale kočkomat ho pít ještě neviděl.
Nemluví s námi. To se dalo čekat. Po takové štvanici...

Kočkomat dal rozmrznout kuře.
Přece ví, co se sluší a patří!

Sdílejte!  |  O sdílení

13 komentářů

Reklama
Reklama