Historicky první zápis

Toto je Janečkův historicky první deníček na Modrém Kocouřovi. S jeho velkorysým dovolením ho budu psát já - Ona-, ovšem pod Janečkovým bedlivým, klimbajícím pohledem :)

Pro Janečka jsme si šli 28. prosince odpoledne. Ze sedmi koťátek měli ještě tři. Do telefonu nám bylo řečeno, že jediný kluk - zrzek - je totální magor, šílenec a všudevlez. Z toho jsme usoudili, že to tedy ne, že chcem nějakou klidnější kočku. Do oka nám padla malá hubená želvička... bohužel, nenechala se chytit... Pak jsme zkusili přilákat její sestřičku, černobílou, s delší srstí. Chytit se nechala, ale z náručí utíkala za každou cenu. Bylo mi smutno... myslela jsem, že se ke mně všechny kočky nahrnou a nebudu vědět, kterou dřív. Najednou se od země ozvalo jemné zavrkání. Jakýsi hubený, prťavý zrzeček se dožadoval chování. Řekla jsem si, že ho pochovám a půjdu, že to nemá cenu. V náručí už mi zůstal. Můj osudový kotísek. Bylo mi v tu chvíli jedno, že je to zbojník a ničitel. Jakmile se mi otřel o bradu, bylo rozhodnuto. Rovnou z Janečkova bývalého domova jsme jeli na veterinu, protože byl chudáček zablešenej, s šíleným svrabem v ouškách a samozřejmě i červíky. Celých dvacet minut v čekárně prořval a proječel, až se ostatní smáli.... ehm... s dovolením... já jsem v žádným případku neječel... jen jsem dával najevo svůj totální nesouhlas s přepravkou.... Ano ano, samozřejmě, Janečku, máš pravdu. Ale prosím, nevnucuj se do deníčku, říkal jsi, že ho můžu napsat napoprvý já, abys viděl, jak to tu chodí. Tak. Cestou zpět domů jsme se šíleně obávali, jak si kluci sednou... protože Gabriel je sir a je velice rozvážný, pomalý, decentní... kdežto tohle torpédo... Ale co, skočili jsme do toho rovnýma nohama. Doma jsme prostě otevřeli přepravku s tehdy ještě bezejmenným kocourkem a čekali, až si hoši vyříkají pozice. Čekali jsme marně. Janeček vykráčel, očichal celý byt a šel se otřít o Gabíska jako o starého známého. Gabís, nečekaje cizí, pohyblivé těleso v bytě, uskočil, ale pak si nechal říct. Hned první večer spolu jedli a spali kebulema u sebe... Jasně, přece nejsem žádný vořezávátko... nevím, cos čekala... jsem slušně vychované kotě! A teď koukej říct to s těma jménama... jak jste mě, ubohého kotíse, nechali tejden bez jména a volali na mě "Kotísku!!" No, jen to řekni, ať to všichni ví! ... Ježišmarja... Janku! Ještě ty do toho kecej... Tak, když už to Janeček nakousnul... Prostě jsme nevěděli, jaké mu dát jméno... Byly jsme připraveni na kočku. Kočka by byla nejspíš Placka, nebo Palačinka. A teď takovej zrzavej šílenec doma... Ano, začali jsme mu spontánně říkat Kotís, Kotísek, ale bylo nám jasno, že to nebude napořád. Já jsem chtěla Cvoka, páč to by totálně odráželo jeho charakter, ale nebylo mi to přítelem povoleno :) Nakonec tedy vyhrál Janek. Janek bláznivej :) ... Jakej bláznivej?? Janek je seriózní jméno, na tom trvám!! ... Ano, Janečku, hlavně se nerozčiluj a nech mě v klidu psát! Takže nakonec je z něj Janek Mňoukal Uličník. To prostřední jméno má proto, že jak je den dlouhej, nezavře tlamku. Mňouká, vrže, skřípe, ječí... ale nejvíc ze všeho vrká. Vrká na vše. Když jde jíst, když jde čůrat, když se jde tulit, když se nejde tulit, když žadoní o šunku, když žadoní o cokoliv jiného... V noci se budíme a slyšíme Janečka, jak ječí v koupelně. Když tam jdeme, nic. Sedí na pračce a jak nás vidí, jde se tulit.
Další jeho špecialita je ohryzávání obličejů, speciálně tak kolem šesté ráno. To se s předením přiřítí a začne nám oblizovat nosy, brady... okusovat řasy, což celkem dost bolí... No jo, no jo... jen nadáváš. Řekni taky moje světlý stránky. Šup... Ano Janečku, zrovna jsem se na to chystala. Ehm ehm. Náš Janeček je nepostradatelný pomocník u jakékoliv činnosti, což jsme předtím u Gabíska neznali. Janeček je skvělý pomocník při mytí nádobí, při stlaní postelí, při vytírání a luxování a zvláště při pletení a háčkování. Všechny tyto činnosti se prodloužily o cca dvacet minut, neb odháním všudezdejšího, praštěnýho kotíse, kterej nedbá výhrůžek a OPAKOVANĚ se hrne do všeho, do čeho mu nic není. Ano. Není. To si přečti dvakrát, Janku jeden bláznivej... Bych si vyprosil, aby se tu vo mně takhle mluvilo, veřejně. Jsem kotě jako každý jiný - bláznivý, potrhlý... prostě rapl, no. Navíc zrzek. Ohnivé tornádo!! :) ... No jo, už končím. A příští zápis si, Janečku náš milovanej, napíšeš sám, ano?

Sdílejte!  |  O sdílení

16 komentářů

Reklama
Reklama