Nalezenečka Kleopatra

To vám musím naškrábat, ještě teď padám do veselého kocouřího tranzu "skok křeslo-pohovka-odraz zadníma o zeď-přistání o pět mětrů na koberci, zabrat drápkama a 2x dokola". Tak dvounožkyňky vzaly malou "Kleopatru ňuňu nini tjutju tju šišli šišli" na ten studenej stůl k mžurkovi v bílém plášti.. to byl klid, konečně jsem nemusel hlídat myši, pantoflíček na gumičce, papanice v miskách, které se nechám přemlouvat, abych obsah pozřel (a které pak dvounožka naštvaně po mnoha a mnoha hodinách háže naštvaně nesežrané pípánkům) a čekal jsem...
No nejen, že tu černou pšíšeru přivedly zpátky, ještě vytáhly plátek zadní hovězí kýty, po které jsem předtím pluvl jako projev kocouřího nesouhlasu s vetřelcem, ještě jí to krájely na pidimidikousínky, aby se čumina s malýma žubama náhodou neunavila (fuj, neunavila, vona to snad rovnou polykala), aby jí daly masínko coby bolestné za prodělané útrapy. No ještě piščely něco o tom, jak byl mžurko v bílém nadšenej. A teď to přijde... nebyla to Kleopatra, co přivedly zpátky!!! byl to Kleo :-P je to Kleo Fasch von Shell. Zatáhl jsem radostí za barevný motouzek, no že s tím šla i kytka, voda a voblíbená váza dvounožkyňky, to já netušil, mně se líbil jen ten provázek, co tak visel... já vám dám, si mě nevšímat. Nojo, ale byla mela, potopa, a pak ještě něco, čemu jsem nerozuměl, tak jsem zdrhl do kuchyně a malej Kleo se mnou. Seděli jsme spolu pod oknem a dělali, že my nic. My kosourci. :-P Jo... malej už mi neleze do pelíšku, ani mi v něm nespí, našel si své místečko, jedno je na židli co nejblíže lednice a druhé je na koberci, rovnou u lednice. :-D

Sdílejte!  |  O sdílení

8 komentářů

Reklama
Reklama