27. srpna 2004  |  Maxmilián Rybomil  |  1 025 480 768x / 1x

Jak jsme se léčili

Venku byla zima fšude bílo. Kámoška mě vzala na zahrádku, ale moc jsem se bál a zábly mě tlapky. Raději jsem hned utekl domů do teplíčka.
Slavil se Silvestr a Nový rok. To se mi moc líbilo. Sledoval jsem barevná světýlka na obloze a vůbec jsem se nebal toho randálu, který světýlka doprovázel.
Oslavy a fšecko kolem nich skončilo, ale já jsem měl pořád kašel. Injekce se mi ani trochu nelíbily, tabletky jsem odmítal, tak si pan doktor na mne vymyslel takovou ošklivou pastu.Tu mi dvounožci vstříkli do tlamičky a vyplivnout se to nedalo. Nakonec jsem se přestal prát a pastu jsem polykal. Dostával jsem k tomu různé dobrůtky,tak jsem se se vším smiřil. Ale neléčil jsem se sám. Léčil se také můj dvounožec. Vždycky ho odvezlo veliké auto a když se vrátil, sotva chodil. Leželi jsme vedle sebe, kámoška o nás pečovala a "zlobila" se, ze jsou fšude naše vlasy, chloupky a fousky. Aby dvounožcovi nebylo smutno,nemocnil jsem stále s ním. V zimě, v létě a naposledy na podzim.
Ale mezi tím se toho doma hodně událo. Dostal jsem opravdové jméno, vrátil se mi bráška a já jsem se uzdravil.

Sdílejte!  |  O sdílení