Zaregistrovat se   Přitlapkovat se
Přitlapkujte se tady:

Jméno:   Heslo:    

Pokud ještě nemáte svůj modrokocouří účet, zaregistrujte se! Registrací souhlasíte s podmínkami používání.
Zapomněli jste heslo?
Vyhledávání

Nahrává se...
Datum8. září 2013  |  KočičákAlbert Urbanovic  |  Zobrazení celkem/dnes1 025 480 688x / 3x

Psí život...

Tak nevím, říkají psí život, ale ten můj, kočičí je fakt někdy na pováženou...

Pokud jsme byli s páníky sami tři, bylo to super. Dostal jsem najíst, kdy jsem chtěl, ven mne pouštěli taky na zamňouknutí, paniččina a někdy i páníkova náruč, kdykoliv jsem chtěl, prostě prímo bájo. Pak jsme se přestěhovali do svého, což bylo ještě lepší, mít svůj domek, to se nepoštěstí jen tak každé kočce. Jenže jsme tak v pohodě žili jen necelé dva roky. Pak se k nám nastěhovala Káťa, kterou jsem teda toleroval, ale proháněl ji faldy, ale co bylo nejhorší, k ní patřila tři koťata. A to, co vám mám povídat, bylo nad moje celkem pevné nervy. Rachot všude, ti prdísci by si chtěli furt hrát, no tedy nic moc. Tak jsem protestoval, jak umím, dvakrát jsem označkoval doma svoje území. Ovšem, průměr dvě značkování za tři měsíce, kdy od nás demoliční trojka odešla, je celkem hodně toleranční, nemyslíte?

S Káčou to pak bylo taky fajn, jen nám bylo podivné, že naše panička pořád kynula a kynula a pak asi nakynula moc, protože na 5 dní zmizla. Asi byla na nějaké dietě, protože se nám pak vrátila o poznání hubenější. Ten čas jsme museli vydržet s páníkem, což bylo o nervy, protože on je Drsoň. Skoro. Panička nás každý večer volala, přemlouvala, ať jdeme spinkat domů do tepla, lákala na salámek... A to najednou přestalo. Jen se otevřely dveře, Drsoň zavolal čičí a čekal. Pokud se nic do minuty nedělo, spali jsme venku. Je fakt, že stačila jedna taková chladnější noc a už jsem na Drsoně čekal u branky, až přijde z práce a pak za ním valil domů. A pak jsme ještě nesměli doma kakat, protože to našeho Drsoně pak (no, napíšeme, jak to je) nadavovalo (takže to takový Drsoň zase nebude) a prostě nás neúprosně na to tentononc vypouštěl ven.

To jsme měli radost, všichni, když se panička zase objevila. Jenže co to? Přinesla s sebou nějaké hodně divné kotě, které celkem dost často plakalo a kníkalo. Káťa byla v klidu, jen když bylo moc zle, tak utíkala ven, asi byla ještě zvyklá od svých dětí na rachot. A já jsem zase protestoval. Vyčíhnul jsem si chvilku, když panička dávala tomu mrněti mlíčko, a hup na linku a co tam bylo, bylo moje. Samozřejmě, panička křičet nemohla, aby nepolekala mrně, a házet něčím už vůbec ne, aby netrefila okno a tak. :-)

Pak se to trošku zklidnilo a byl relativně klid. Mrně leželo tuhle a já támhle, pohodička. Až začalo válet sudy, lehce jsem před ním utekl. Až začalo chodit po čtyřech jako my, lehce jsem vyhupsl na židli nebo sedačku a byl v bezpečí. Až si stouplo a dosáhlo na sedačku, spával jsem v patře v pokoji. Jenže nakonec mrně zvládlo i schody a já jsem prostě chudák. Jediné místo, kde se za mnou nedostane, je linka, jenže to mi není tolerováno... Ale jo, jednu schovávačku mám, za sedačkou, tak mě sice prcek (teď už to není mrně) vidí, ale nedostane se za mnou.

A od té doby, co už umí přemýšlet a mluvit, jsem chudák dvojnásob. Samé kokiko na, kokiko papat, kokiko poď. Už jsem úplně ukokikovaný. Takže u nás to někdy vypadá, že jednou dostane jídlo prcek, jednou já, jednou prcek, jednou já... Takže když nad tím tak uvažuju, není to nejhorší život. A stejně ho mám, prcka rád, jen na to hraní mne neužije.

A tak bych to shrnul, není to psí život, ale prostě kočičí.

Mějte se fajn, kočičáci i dvounozí, a příště nashle, Albert.



Obsah se nahrává...


Sdílejte!  |  O sdílení
Sdílet přes e-mail Sdílet na Facebooku Odeslat pomocí Facebook Messengeru Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+







9 komentářů

Pro přidání komentáře se prosím přitlapkujte.

Aglája
KocouřákAglája  Datum16. září 2013 15:22

Hm, Drsoň má dobré výchovné metody... ale zas jestli jste zvyklí na číčání, je to šok. Doufej, že prtě vyroste a bude pak muckací...

Maxik
KocouřákMaxik  Datum11. září 2013 19:53

Ahoj Alberte! Koukám, že jsem na tom s dítky podobně. Loni k nám zavítala rodinka se 3 dětmi A prý kde je kocúr. Pak tatínek objevil kocúra za křeslem. Dítka se na mě vrhla....Prolétl jselm bytem a "horda" za ,mnou. Přistál jsem své přitulkyni u nohou s výrazem: "Zachraň mě!". V náručí přitulkyně jsem dovolil každému jedno pohlazení. Časem to tvé "mrně" bude určitě lepší než Drsoň. :o)

Hanako
KocouřákHanako  Datum10. září 2013 16:26

haha tak noční výchova Drsoněm, možná by panička měla jezdit častějc pryč vid :-)) A neboj mrnous vyroste a bude rád za kočičího kámoša jako seš ty

Karolína + MZR
KocouřákKarolína + MZR  Datum10. září 2013 13:43

K nám naštěstí dětičky nezavítají. Ale jednou na návštěvu přišla kamarádka s malým synkem. "Kokikáááá" zařvalo mrně a vrhlo se na vítacího Ríšu. Ten zkameněl, pak udělal obrat na zadních a fofrem na knihovnu. Zrzínek na nic nečekal a uskladnil se v poličce, kam robátko nedosáhlo. Melíšek chvíli zmateně koukal, pak to vzal rovnou čarou pod postel. Mrně kňouralo, že "cí sudat kokikůůů", ovšem já neměla to srdce ty svoje chlupaté kámoše vystavovat stresu. Tak dostal chlapeček medvídka a kluci pozorovali z výšky, zpod postele i z poličky jejich odchod.

Neznámý kočičák
KočičákNeznámý kočičák  Datum9. září 2013 17:41

Jé Bertíku, ty se máš, že tam máš toho prcka pořád, mně ho vždycky přivezou jen na pár dní a to je houby zábava... a víš, jak se u něj krásně spí?

Neznámý kočičák
KočičákNeznámý kočičák  Datum9. září 2013 17:41

Soucítím s tebou, Bertíku, k nám teda tohle lidské mrně přijde jen jednou za čas, ale mně to teda úplně stačí. Radši kdyby si ho byli nechali doma a k nám ho netahali... ale prý vyroste a bude líp. Tak uvidíme.

Karla z Končin
KocouřákKarla z Končin  Datum9. září 2013 17:25

Bertíčku, suprový zápisek :-))))) Váš Drsoň mě dostal a úplně nejvíc mě dostala představa, jak Drsoně nadavuje :-))))))) Prcek Tě má moc rád, no jo, jenže je to vlastně kotě, tak si chce pořád hrát. Tak ať to všechno dobře zvládáte.

Jája (Jóia La Cappuccino)
KocouřákJája (Jóia La Cappuccino)  Datum9. září 2013 15:07

Tak to u nas babca obe male holky odchovala. Kdyz holky zebekly, uz u nich byla a vrnela.

Jelizaveta
KocouřákJelizaveta  Datum9. září 2013 11:14

Drahý Alberte, to Ti teda vůbec nezávidím, k nám když přijdou děti, tak bereme roha a vylezeme, až odejdou a ty to máš doma stále. Asi si ho budeš muset vzít do parády a vychovat tvrdou kočičí packou.

Výše uvedené názory a komentáře nevyjadřují stanovisko Modrého kocouře.cz. Modrý kocouř.cz si vyhrazuje právo příspěvky odporující dobrým mravům, v rozporu se zákony nebo obsahující reklamu smazat.

Reklama

Nejčtenější

1
RSS kanály (24x)
2
Naléhavě hledáme dobrovolníka pro pomoc ... (12x)
Reklama

Reklama

Modrý kocouř.cz (c) 2024

Všechna práva vyhrazena.
O stránkách
Ochrana osobních údajů
Politika využití cookies
Modrokocouří blog
Novinky
Nápověda
Reklama
Kontakt

Archivováno Národní knihovnou ČR
Facebook Twitter Google Plus Instagram YouTube

Tyto stránky používají soubory cookies, abychom vám usnadnili a zpříjemnili jejich procházení. Rozumím
Jak cookies používáme?

Top