1 rok = 365 dnů = nespočet radosti s živým tvorem

Bc. Bára Štěpánková
Jak zvládat roli okouzlující kočky
Vydáno nákladem vlastním
Chrudim 2013

Moji milí, při příležitosti svých prvních narozenin se chci s vámi podělit o své zkušenosti v oblasti soužití s kocoury.
Nejdříve si musíte uvědomit priority, já měla jasno hned. Moje maličkost využila překvapení všech přítomných a od té doby jsem bráchům nedala moc šancí. Pravda, někdy měli navrch, ale rozdíly se brzy setřely a teď mám navrch já. Jsem neúnavná, jsem mladá, jsem hravá, jsem ukecaná ... A nevíte náhodou, po kom?
Dále plně využívám svůj zevnějšek – můj kožíšek je barevný, moje tlapky štíhlé, moje oči svůdné. Být dvounohá, tak dělám osobní asistentku panu řediteli nadnárodní korporace. Ale naštěstí stojím na všech čtyřech a mám príma bráchy... Jsem taková domácí řídící jednotka, běháme a skáčeme, kdy se mi zamane. Já navíc lítám po horních policích a jsem specialistka na přechod po hraně tenké televize, hraně otevřených dveří a pelesti u postele.
Vše komentuji a nejvíce kňafám, když se maminečka uráčí vrátit domů. To jí to hlasitě vyčítám, kde se courala, Matýsek dělá drahoty s pohlazením a Smíškovi je to asi jedno.
Na to, jak mi chutná, si držím tajli. Váhu tajím, jako každá kočka. Misenky máme vždy plné dobrých granulek a vodu nadosah. Nejraději máme teplou vodu z napuštěné vany. Jinak nejsme nároční, to jsme skromní po maminečce. Občas máme nějakou mlsotu.
Domácnost mám pod kontrolou, nejsem líná prošmejdit pod postelemi, vlézt za poličky, vedle pračky nebo do botníku. Po té dřině si chodím zdřímnout k maminečce do náruče nebo do pohoří Postele pod Peřinu. Mám ráda byteček, do čistírny nechci chodit a venku bez maminečky ani ránu. Ven chodí občas Matýsek. Smíšek je krapet líný.
Zápisek mne unavil, tak vám kynu tlapkou a někdy příště...
Vaše Bára

Sdílejte!  |  O sdílení

5 komentářů

Reklama
Reklama