Hlásím se vám po delší odmlce. Tož je u nás něco nového?
Řádně se s Ríčou připravujeme na zimu. Loudíme stále další a další přísuny výživy. Kožíšek je potřeba opatřit vnitřní izolační vrstvou! Už jen na posledních pár dnů máme otevřené prolízkové okýnko (které nám slouží k volnému pohybu do domu/ven). I venku máme místa, kde se dá v suchu pochrupovat. Mezi ně patří např. Blekova bouda. Den začínáme hlídkováním u dveří. Jakmile se otevřou, utíkáme všichni po schodech do domu - a jsme vždy rychlejší než panička. Bože, ta se courá! A my přitom už musíme snídat, nebo - - - nebo bídně zhyneme hlady! Konečně na talíři voní kapsička sheba. Pak se uložím na teplý pelíšek a další vstávací ruch se vzdaluje od mých černých oušek kamsi do dáli... Všichni odejdou a já si spím a spím. Pak zase slyším důvěrně známé kroky a hlasy. Ách, vrací se! A na talíř připravuje to nejlepší z denní nabídky: jemně krájené masíčko. Když mám tataráček v bříšku, jdu ven kontrolovat rajón. No a zase číhám a sleduji dveře. Teď!!! Vrací se panička. Určitě mi nese něco dobrého. Třeba šunečku. No a pak máme ještě večeři; a pak druhou večeři... Granulky royal jsou stále k dispozici; i na chodbě - to kdyby nás přepadnul hlad. Tož já i Ríča máme nějaké to kilo navíc a zimy se bát nemusíme.
Už v létě se od nás odstěhoval Mourek; po 8 měsících se vrátil do své rodiny (k nám přišel "jen" strávit zimu, ale pak ho tu snad chtěli "zapomenout"!). Paničce se sice po něm stýská, ale nám domorodcům rozhodně ne! Byl to strašný žrout. Kdyby tu zůstal, určitě bysme takhle pěkně nevypadali :-) Ba ne, chrastily by nám kosti, lezla žebra... nebo ne?
Sdílejte! | O sdílení
Tyto stránky používají soubory cookies, abychom vám usnadnili a zpříjemnili jejich procházení. Rozumím
Jak cookies používáme?