Mazlíčci

Se na to vykašleme všichni a bude... Dvounohá nám vůbec nic nedovolí. Mladej dvounohej může všechno a my jako nic?
Začalo to tím, že si mladej dvounohej dones divnou myš. Prý osmák, ale oči to mělo jak korálky, hnědý chlupy, holej ocas, prostě divná myš. Hned jsme se zaradovali, že máme novou hračku, ale mladej lakomec nám zakázal návštěvy jeho pokoje. My jsme ovšem od přírody šelmy chytré, jak se objevila někde skulinka ve dveřích, hned jsme se infiltrovali a myš hlídali. Dokonce jsme zaznamenali i dílčí úspěch, když puma shodila kryt z té skleněné krabice a myš vyskočila ven. Bohužel nám hned pláchla za skříň. Raději jsme se zdekovali a dělali, že jsme v tom pokoji vůbec, ale vůbec nebyli. Mladej přišel a byl kravál. Zřejmě nadával té myši, protože my jsme přece byli celou dobu úplně někde jinde. A my přece nechodíme tam, kam nesmíme, to je jasný...
Když mu myš umřela, donesl si dvě nové. Prý zase osmáci, podle mě byli tak prťavý, že to mohli být maximálně prvňáci. Hned jsme se mu jako jeden muž, pardon kocour, hlásili, že budeme chovat osmáky s ním. Nechtěl ani slyšet, krkoun. A začal vyžadovat, aby před námi byly neustále zavřené dveře. A to přitom nahoře bydlím JÁ!
Myšlenka chovatelství nás ovšem velmi zaujala, ale nastal zásadní problém. Jaké zvířátko pořídit čtyřem hodným kočičkám, jako jsme my.

Já navrhovala vrabce, dokonce jsem jedno holátko donesla domů, ale pak jsem ho jaksi zapomněla mezi dveřmi a dvounohá při návratu z práce na něho málem šlápla.

Magie ta to vzala z gruntu, ulovila špačka, pěkně přežraného višněmi. Donesla ho dvounohé do obýváku a pustila, aby se proletěl. Dvounohá byla nadšená, hlavně když drhla obarvené parkety od jeho výkalů. Velice hlasitě se ptala, jestli to má zapotřebí, jestli by jí bez nás nebylo líp. Vůbec nechápu, proč se ptala, je naprosto jisté, že nebylo!

Puma začala nosit motýly, co pochytala na zahradě, bohužel je cestou nějak pokazila a už nelétali a honit je po zemi nebylo nic moc. Tak se rozhodla, že si motýla vychováme od housenky. Chytila krásnou, s modrým rohem, ale dvounohá má oči všude, a když kolem ní puma tiše našlapovala, dvounohá zbystřila a housenka jí byla zabavena.

Kocour, ten zaběhl do sklepa a přinesl si vypaseného pavouka. V životě jsem neslyšela dvounohé tak ječet. Intenzita řevu se zvyšovala, kdykoliv si kocour pavouka odpinkl směrem k dvounohé. Nejvíc ovšem dostal vynadáno dvounohý, protože nevyskočil hned z gauče a pavouka nezabil.

Po těchto dílčích neúspěších jsme na to kápli. Našli jsme naprosto ideální zvířátko pro chov. Magie, jakožto kočka venkovní, byla vyslána za svými kočičími přáteli a donesla blechu. Pro rozmnožení blechy byl použit malý pes, který nemohl absolutně upadnout v podezření, jelikož se drbe neustále a dvounohá už rezignovala na to, aby ho okřikovala. Po úspěšném namnožení jsme si blechy rozdali spravedlivým dílem a úspěšně jsme pokračovali v chovu. Některým se chov dařil více, jiným méně.

Naneštěstí to na nás vše prasklo úplnou náhodou. Stejně za to může dvounohá, kdyby spala ve svém pelechu a ne u televize, mohla naše započatá chovatelská cesta pokračovat. Vždycky jsme pečlivě sledovali, kde se dvounozí pohybují, a se svými mazlíčky jsme si hráli v naprostém utajení. Jenomže v tu noc, kdy dvounohá spala na gauči, jsem se jaksi zapomněla a při hře „Chytni blechu v kožichu“ jsem tak trošičku chrochtala a mlaskala. Opět opakuji, za všechno může dvounohá, ona neví, kde má pelech!

Ráno nastal poprask. Jako první byl odchycen pes, který je tak pitomý, že je bílý, že se na něm ty blechy prostě nemají šanci chovat. Pak byli odchyceni slabší a poddajnější z nás, kteří si nechají sáhnout na břicho (že, pumo!), u kterých se podezření na blechy nepotvrdilo, nicméně se prozradili poškrábáním pod bradou. My velmi, velmi ostré šelmy (já s kocourem) jsme byli nalákáni na maso a při té příležitosti nám byl rozhrnut kožich na zádech, kde se našly podezřelé černé hrudky. Magie se raději zdržovala u souseda.

Dvounohý byl vyslán k veterinářice - zřejmě ho něco trápilo, protože se tvářil všelijak. Domů donesl tu divnou mastnou vodičku a dvounohá začala rozdělovat odblešovací dávky. Tentokrát jsme přišli o velikou legraci, protože si dvounohá pamatovala, že se puma dokáže olíznout hodně vysoko na hlavě a ten mastný hnus jí kápla tam, kam puma nedosáhne. Takže se nekonalo půlhodinové frkání, kýchání a slintání spojené s pěnou u tlamky.

Škoda.

Schytali to i ti uslintaní vlkodavové v rámci prevence. Nakonec se dvounohá píchla tou jehlou, kterou rozdělovala odblešovadlo, do ruky, takže je preventivně odblešená i ona.

Její hloupé řeči o tom, že sponzorujeme místní veterinu, že nebýt našeho zvěřince, tak musí veterinářka zavřít ordinaci, teda vůbec nechápu. A kdopak se jí o to asi prosil, aby nás blech zbavovala, vždyť přece, když si pořídíte nějaké zvířátko, tak se máte o něho starat až do jeho konce, ne?

Sdílejte!  |  O sdílení

11 komentářů

Reklama
Reklama