12. července 2005  |  Cindy  |  1 025 480 671x / 2x

Šok

No ahoj holky a kluci kočičáci ,
Teda, mě to nedalo a musela jsem vám to natlapkat. Dneska můj život visel na vlásku.
Byla jsem s mamkou na procházce aby mě představila jedné staré paní. No, kolem byl pěknej babinec. Říkali mi, jaká jsem fešule a jaká jsem nynaná kočinda a takový ty cukrdlíky. No já vám byla v sedmém nebi. Ale co se nestalo. Najednou vyšel z baráku vedle nás jeden strejda a měl s sebou na vodítku velikánskou příšeru. Hned mi došlo, že to bude asi pes, vlčák.
V životě jsem nic podobného neviděla, takže mě popadla taková panická hrůza, že jsem začala vydávat poprvé takové zvuky jako pchhhhhhhhhhhhh, vrchchchchchch, a hrůzou se mi ježily chlupy na zádičkách. Jenže jsem při tom mamce zaťala drápky pod kůži a ta chudinka zařvala bolestí, že mě raděj pustila na zem, jinak bych jí v nepříčetnosti ublížila asi fest. Ten strejda totiž říkal, že ten pes kočičkám neubližuje, ale nejsem blázen a jen tak někomu něco nezbaštím, takže jsem byla našponovaná a připravena k útoku ještě asi 2 minuty. To vám byla nejdelší chvilka v mém životě. Ještě, že mě mamka měla na vodítku, jinak nevím, kde bych skončila. No, nejspíš na stromě hned vedle. A z toho bych asi možná lezla hóóódně dlouho.
A mamča??? No, má pěkné bebíčko od drápanců a jak jsem chtěla zdrhat a trhla jsem vodítkem, tak se to vodítko mamce zadřelo do prstu a má ho pěkně spálený. Moc mě to mrzí, ale bylo mi odpuštěno, protože mamča věděla, že je to přirozená reakce nás plyšulí. No, dobrou půlhodinku jsem teda měla oči na šťopkách, jestli náhodou nezahlídnu ten velkej, dlouhej čenich, brrrr.
A já už jsem z toho stresu nějaká unavená, tak jdu hajat . Mějte se kráááááááásně a bacha na rafany. Ahoj, vaše kámoška Cindy.

Sdílejte!  |  O sdílení