To jsem to zas vymňouk´

Panička říká, že jsem číslo. Co prý by Fouska nikdy ani ve snu nenapadlo, tak já rovnou udělám. Mají se mnou "veselo". Určitě jsem jim výrazně obohatil jejich život. Já totiž provádím neustále něco... Tohle, co jsem vymňouk´, prý stojí za zaznamenání. Tak jsem se to snažil nadrápat opravdu poctivě.

Začátkem září byl u nás nebývalý ruch, panička s páníčkem se chystali na dovolenou. Ochotně jsem pomáhal balit a najednou mi došlo, že mi panička odjede. Fousek jen utrousil, že žádné strachy, že přijede babí. Babí? Kdo to je? Prý uvidím. A tak babí jednoho dne přijela a já si ji od první chvíle oblíbil. Panička předala instrukce k péči o mou maličkost a odjeli. Od babí jsem hned dostal kázání, že nemám zlobit Fouska. No jo, to se lehce řekne, ale hůř udělá. Ale o tom až jindy.

Babí jednoho dne rozhodla, že mě naučí samostatně chodit ven. Prý na kšírky už jsem velký kocour. Fouska povýšila do funkce dozorce a šlo se. Zahradu jsem znal z předchozích vycházek, tak to nebyl problém. Stačilo zašustit větvičkou a hned jsem přiběhl a dostal pochvalu a odměnu. Šel den za dnem a mě najednou začala být naše velká zahrada malá. Hlavičkou mi vrtalo, copak je asi nahoře za plotem? Občas jsem juknul, když jsem lezl u plotu na stromy, ale projít se tam vlastní tlapkou mě moooc lákalo. Fousek mi říkal, že není o co stát. No jo, ale co když kecá? A já jsem takový kocourek neposeda, zvědavý jako opička. To přece jednoho nenechá v klidu. Co kdybych o něco zajímavého přišel, že jo???? Rozhodl jsem se, že si počkám na vhodnou příležitost a podívám se tam.

Představte si jedno krásné, ještě skoro letní odpoledne. Fousek v nedohlednu. Já si hraju poslušně na terase a občas si zaskočím do záhonu, proběhnu křovím. Na zavolání se poslušně vracím k babí, která s klukem sedí na houpačce. Až sem by to bylo idylicky strávené odpoledne... jenže to bych nesměl mít svůj plán za každou cenu vlézt do horní zahrady.

Najednou jsem objevil za křovím v plotě díru. No uznejte, to je pro malého kocourka velmi lákavá příležitost k návštěvě cizí zahrady. Než bys řekl myš, už jsem tam byl. U nás se zatím probrali a začali mě shánět. Objevili v křoví spícího Fouska. Já, i když jsem je slyšel, prozkoumával jsem dál cizí území.

Najednou jsem zůstal stát jako solný sloup. PES!!! Já ho sice znám. Už jsem Karinu viděl, ale takhle zblízka je hrozně obrovská!!! Stojí nade mnou, kouká na mě a já na ni. Udělám kočičí hřbet. Třeba se začne bát. Moc to nezabírá... Má mě totálně na háku. Co teď? Hele, náš kluk mě přišel zachránit a volá na Karinu. Ona poslušně odchází do boudy. Já se ale nechci nechat chytit. Jeho pokus o mé polapení skončil pořádnými drápanci.

Vletěl jsem do křoví. No, to jsem si moc nepomohl, jak jsem záhy zjistil. Celá tahle scéna přilákala k plotu Fouska, který vše pozoroval a určitě se náramně bavil, jak šíleně zmatkuju. Začal na mě přes plot syčet a prskat, a když jsem se přiblížil víc, hned mi od něj nějaká přistála. To tak, ještě abych se nechal mlátit!!! Hodil jsem kličku zpět do zahrady. Karině přece jenom zvědavost nedala, takové divadlo nemá každý den a vylezla z boudy ven. Na nějaký povel od našeho kluka se prý může, ví co ;-) To už jsem byl hodně zděšenej kocour, to mi věřte. Začal jsem šíleně řvát, ježit se, máchat packama. Kluk mě dorazil tím, že na mě hodil nějaký kus hadru, protože mě chtěl odnést domů. Ale já se vysmekl. Okamžitě jsem si vzpomněl, kde byla ta díra v plotě, abych se dostal zpátky domů. Než se kdo nadál, zmizel jsem zase.

Volali, hledali. Nic. Kluka to za nějakou dobu přestalo bavit a odešel. Babí seděla na terase a čekala, až odněkud vylezu. Nemohla tušit, že jsem křovím utekl na túji ke garáži a schoval se tam. Po nějaké době jsem sám slezl a šel k babí. Ta mě odnesla do bezpečí domova. To jsem si oddechl.

Plotu se vyhýbám od té doby velikááánským obloukem a než bych viděl i třeba jen přes plot Karinu, tak raději obejdu půl zahrady... Jsem poučenej kocour, a to dost. Fousek utrousil, že jsem srab, že to on se kdysi s Karinou jinak vypořádal, když jim jako kotě vlezl do zahrady. No, každý nemůže být hrdina, že jo?

Foto: První setkání Kariny s Mikim, ale každý na své straně plotu.

Sdílejte!  |  O sdílení

15 komentářů

Reklama
Reklama