Jak se s Šimlou staráme o dvounožku

Čáuves dvounožci a kočičí kámoši, to jsem zase já, Šmahel. Už dlouho jsem o sobě nenaškrábal ani řádek, ale jsem v pohodě, vo tom se nedá ani diskutovat, protože jsem černej panter a ti jsou vždycky v pohodě, žejo. Moje máma Šimla je taky v pohodě, sice není černá jako já, ale za to je to rozenej kliďas. Chtěl bych se vám pochlubit, jak se starám (no dobře, moje maminka taky) o dvounožku. Ona totiž starší dvounožka a malý dvounožec odjeli pryč a mladší dvounožka tu zůstala s námi. Tak sem si řek, že se o domácnost náležitě postarám! Třeba dneska. Vletěla sem do bytu zase nějaká lítající věcička, obvykle je lovím a je to moje menší svačinka. Dvounožka mi potom říká čuně, ale chválí mě, že jsem skvělej lovec. Dneska ta věcička byla ale dost divná. Měla na zadku žlutý a černý pruhy. Tak jsem si řek, že jako správnej panter se postarám o ulovení i týhle věcičky, žejo. Jenže jakmile mě viděla dvounožka, začala na mě křičet, ať toho nechám, že mě ta mrcha ještě píchne. Netušil jsem, vo co jí jde, a lovil jsem dál. To mě ale už dvounožka čapla a sama se dala do lovu. To vám teda povim, ono se tomu ani lov nedal říkat. Místo, aby dvounožka použila drápy, vzala svůj diář a mlátila s ním o okno, no styděl jsem se za ní, ale nakonec ta žlutočerná potvora prohrála. Nemohl jsem jí ani sežrat, protože dvounožka jí pinkala před sebou, abych na ní nemohl a pak jí hodila do koše. No, horší lov jsem fakt neviděl.
Krom lovení učím stále myši plavat v misce na vodu. Teď, když je tu s námi jen mladší dvounožka, mi ani nehubuje. A já se na oplátku strašně tulím. Moje máma Šimla se zase stará o zdraví dvounožky. Tuhle jí bolelo břicho. Moje máma řekla, že zkusí nějakou fenlioterapii, nebo jak tomu říkala, zalehla dvounožce břicho a začala vrnět jak motorka. Fakt jsem pochyboval, že při mámině váze tohle pomůže břichu dvounožky. Ale ono fakt jo, když máma slezla, dvounožka jí hladila nejmíň půl hodiny a děkovala jí, to jsem trochu žárlil, tak jsem se hned nasáčkoval mezi ně.
Moje máma říkala, že až budeme zase všichni pohromadě (až přijedou dvounožci z šumavské divočiny), bude chtít velkou konzempaci (nebo konzervaci, teď přesně nevím) za to, jak jsme se o dvounožku starali. Prej si řekne o pořádnej flák masa. No a to je asi tak všechno z mýho deníčku. Tak zatím pac a buďte frajeři, jako já!

Sdílejte!  |  O sdílení

10 komentářů

Reklama
Reklama