Už nejsem pánem domu?

Jistě mi prominete, že už tu s vámi, milí přátelé, "spolubydlím" takovou dobu a ještě jsem nestihl vlastně o sobě nic moc nadrápnout... Vlastně do deníčku vůbec nic.
Tak to zkusím dneska prvně, holka říká, že kdy jindy je lepší čas na psaní než v době zkouškovýho na vejšce :)
Je fakt, že se vlastně ani nebylo moc čím chlubit, protože pánem domu jsem tady v podstatě od té doby, co jsem byl do naší rodiny darován... Jak jinak, že, Drakulovi přece nebude někdo jen tak oponovat :)
Před Vánocema se však stalo něco, o čem jsem si myslel, že si ze mě dělaj dvounozí psinu... Jo, přesně tak, psinu. Ségra mojí holky jezdila občas se svým štěkavcem na návštěvu, občas nám ho tu nechala na prázdniny třeba na týden, to si ho máma brala s sebou do práce, prý abysme se jako nepoštěkali sami doma... No jo, to bych ještě bral. Jenže on se z mýho rajonu od tý doby, co semka před Vánocema přijel, nehnul! No chápete to? Já, takový vznešený kocour jedináček, se teď mám jako dělit o svůj bejvák? Pche...
Vypadá to ale, milí zlatí, že se mi sem nasáčkoval nadobro. Ach jo! Co teď? To bych ovšem nebyl já, Drakula, abych si s novým "kámošem" neporadil (jo, ten trouba si fakt myslí, že jsem jeho kámoš). Takže to u nás teď vypadá asi tak: občas se k němu přitulím, jakože dobrý, že už ho beru... v nestřeženým okamžiku ho pak ale několikrát pěkně proplesknu, aby nezapomněl, kdo je tady doma pánem... Taky když se mi snaží vyžírat moje misky, dám mu pěkně za ušiska. Naopak, když se nekouká, vlezu mu do jeho misek a dělám, jakoby nic... Jasně, holce se to nelíbí, že si mám jíst svoje... ale ta mi do toho má tak co kecat, že jo... mám přece svoji hlavu, tak jakýpak copak...
Stejně si o něm myslím svoje - třeba když běhá za míčkem nebo jinou hračkou sem a tam jako pako... To třeba já nemám zapotřebí, buď mi ji holka hodí až pod čumák, nebo ať si ji nechá... Ještě abych ji někam nosil, to tak!
Jo a abych nezapomněl - jmenuje se Scooby-Doo, říkají mu různě, třeba Škubánku. A prej je taky čistokrevnej, jakejsi teriér... No nevím, já jsem taky čistokrevná pouliční směs a nikde se tím nechlubím a nikomu to necpu pod kožich!

To by bylo ode mě a mého prvního zápisu v kočičím deníčku vše... P. S. Omluvte, prosím, naši nepříliš velkou zdatnost v psaní deníčků... napsat něco alespoň rádoby vtipného po všech vysokoškolských seminárkách a esejích je docela záhul :)

Sdílejte!  |  O sdílení

13 komentářů

Reklama
Reklama