Xindlíkovská kronika - díl II

Zdravím všeckny kocouřové tady, tak jsem tu zas.
Dneska to nebude žádná sranda, vám povim.
Minule jsem končil s Pidivojem, jak se tak cpal kuřatama ... Říkali mu nějaký čas kuřecí muž a začal taky trošku vypadat jako slepice... No, tak teď už žere úplně všechno, i věci, kterých by se vzdělaný kocouř (JÁ) nedotknul. Akorát nám nějak kluk nevyrost, je úplnej trpajzlik, hubenej a vzteklej je, to byste čučeli.
V klidu si tady mi čtyři kocouři (Žofka, JÁ, Kačka a Piďoch) a štěkanátci přebejváme, už je to asi 4 měsíce, když se sem vřítí paničky kamarádka teta Alice, úúúplně vám hystérická.
V ruce třímá přepravku a je bez sebe. To už jsem čul, že bude po klidu.
Čumíme tedy všichni do přepravky, co se jako děje... A tam kočka, už velká, žádný kotě, a to vám povídám, že jsme všichni utrpěli šoking.
Ona neměla přední tlapku, jenom takový pahýl a z toho jí trčela kost...
Panička s babi byly z toho pohledu bílý jako ostění a prý, co se stalo.
Kočičku teta Alice (ona je hooodně velká kočkomilka, má spoooustu nalezených kocouřů doma a taky je krmí různě povenku) krmila asi tři roky venku, v práci.
Pak si vyrazila na dovolenou, a když se vrátila, tak kočička vypadala takhle. Pátrala, pátrala a vypátrala, že se chytla do drátěného oka a to prostě nepochopíte, ale nikdo z těch "milých" lidiček, co tam pracují, jí nepomohl a ona, jak už chudinka nevěděla, kudy kam, tak si tlapku sama ukousla. No, co na to říct...
Takže co teď, rozjela se tedy záchranná akce, kočička byla odchycena a dopravena k nám. Teta s paničkou tedy hned s ní k doktoru a že musí na operaci, že ta trčící kost musí pryč.
Operace se povedla, kost byla pryč, zůstal jí celkem úhledný pahýlek, teta s ní byla doma a hlídala jí, aby se tlapka hezky hojila.
Ale, co s ní dál... teta měla v té době už asi 8 kocouřů a nás bylo jen čtyři, tak můžete každej jednou hádat.
Všichni jste asi uhádli, néé?!
Hned, jak byla v pořádku, tak se samozřejmě stěhovala k nám.
Teta jí říkala Micko... už určitě tušíte, co následovalo. Tentokrát to akorát mělo kupodivu jen velmi krátký průběh.
Panička protočila bulvy, pravila NEEXISTUJE, je to Cecílka a tak to i zůstalo doteď.
Všichni kocouřové a štěkanátci jsme dostali přísně nařízeno se k ní chovat slušně a co myslíte, blázen Piďouš se rozhodl, že on tedy ne.
Jenže Cecílka není žádné máslo a ona vám si lehne na zem, aby jako neupadla, a klidně toho trpajzlika zmydlí jednou packou.
No, pak panička rozhodla, že bude bydlet u kluka v pokoji, kam nikdo moc nesmíme, aby měla klid.
Cecílka se nám spravila a zjistila, že je privilegovaná kočka, tak ani moc nechodí (ale my dobře víme, že umí sakra utíkat a dokonce vylézt na strom), ale nechá se od kluka nosit a obskakovat. Jenom, když kluk není doma, tak jí panička občas prožene, aby prý úúplně nezlenivěla :)

Pro dnešek toho bylo až až, ještě vám sem hodím nějakou fotéčku, abyste měli přehled.

Opatrujte se, váš Xix

Sdílejte!  |  O sdílení

13 komentářů

Reklama
Reklama