Zaregistrovat se   Přitlapkovat se
Přitlapkujte se tady:

Jméno:   Heslo:    

Pokud ještě nemáte svůj modrokocouří účet, zaregistrujte se! Registrací souhlasíte s podmínkami používání.
Zapomněli jste heslo?
Vyhledávání

Nahrává se...
Datum11. února 2016  |  KočičákHonza Uličník  |  Autorjirkyr  |  Zobrazení celkem/dnes1 025 480 915x / 2x

Můj první den v novém domově

Můj první den v novém domově

Ahoj, jmenuji se Honza. Ale k mému kamarádovi, lidskému, jsem v létě 2014 původně přišel jako holka. Takže mě pojmenoval Zuzana. To ale byla chyba, pochopitelně, na kterou přišel až při návštěvě veterináře.
Narodil jsem se v polovině července mámě a tátovi v jedné domácnosti na Palmovce v Praze. Narodili jsme se tři, ale jeden sourozenec umřel, a tak jsme zbyli dva. Já a brácha. Jenomže, původně jsem měl být holka. Velký omyl. Jirka si mi přišel prohlédnout někdy v polovině srpna. Jak jinak, byl mnou uchvácen, ještě navíc když si myslel, že jsem holka, a tak slovo dalo slovo, a já dvacátého čtvrtého srpna léta 2014 cestoval v nočních hodinách do nového domova. Původní majitelé, u kterých jsem se mimochodem měl velmi dobře, mě přivezli na druhou stranu Prahy autem. V autě jsem se s původním majitelem ještě pomazlil a poslintal, a byl jsem hozen do tašky. Než jsem se vzpamatoval, co se děje, a opravdu jsem se nestačil divit, ocitl jsem se v novém bytě a tedy tím pádem i domově. Jirka mě vytáhl z tašky, ukázal mi záchod, jídlo i pelíšek, do kterého jsem mimochodem ještě nevlezl, a já hajdy pajdy pelášil zpět do tašky. Myslel jsem si, že mě odnese zpátky. Ale to jsem se spletl. Nic se nedělo. Párkrát jsem vylezl, popošel a zase hupky dupky do tašky. V noci, když Jirka spal, jsem statečně vylezl z tašky a začal šmejdit po bytě. Hmm, koberec, lino, škrabadlo... a hele peřiny. Jo, to bude dobrý. Zdá se, že se mi tu bude líbit. Teď ještě ten lidský tvor. Jak s ním budu vycházet? Venku svítalo a já jsem zamňoukal. A ještě. Jirka se probudil a mžoural. Já koukal na něj. Netrvalo to dlouho a začali jsme si rozumět. Odpoledne jsme si už hráli jakoby nic, i když jsem si občas vzpomněl na brášku, maminku i tátu a zabrečel jsem si. Ale pak jsem pokračoval ve hře. jsem přeci statečný Honza. Mňau.
Večer jsem mu už spal u hlavy a já jsem vrněl, jó kočky, to bylo.



Obsah se nahrává...


Sdílejte!  |  O sdílení
Sdílet přes e-mail Sdílet na Facebooku Odeslat pomocí Facebook Messengeru Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+







8 komentářů

Pro přidání komentáře se prosím přitlapkujte.

Reda
KocouřákReda  Datum18. února 2016 19:03

Máš bezva domov.

viera
Kocouřákviera  Datum12. února 2016 13:25

iste sa budeš mať krasne..

marcelab
Kocouřákmarcelab  Datum12. února 2016 8:55

Honzíku, buď rád, že máš hodného páníčka. Tak si spolu moc pěkně užívejte.

mdeknight
Kocouřákmdeknight  Datum12. února 2016 8:46

Honzíku, hodně štěstí v novém domově, určitě se budeš mít skvěle!

Micubiši
KocouřákMicubiši  Datum12. února 2016 8:08

Měl jsi kliku, hodně štěstí.

Karla z Končin
KocouřákKarla z Končin  Datum12. února 2016 7:43

Je vidět, že se máš moc dobře. Pěkné povídání :-)

gwen
Kocouřákgwen  Datum12. února 2016 7:07

Jóoo, to bylo!
Honzíku, velké štěstí.

Neznámý Kocouřák
KocouřákNeznámý Kocouřák  Datum12. února 2016 6:54

Honzíku, měl jsi v štěstí, tak ho ho plnými doušky užívejte oba!

Výše uvedené názory a komentáře nevyjadřují stanovisko Modrého kocouře.cz. Modrý kocouř.cz si vyhrazuje právo příspěvky odporující dobrým mravům, v rozporu se zákony nebo obsahující reklamu smazat.

Reklama
Reklama

Reklama

Modrý kocouř.cz (c) 2024

Všechna práva vyhrazena.
O stránkách
Ochrana osobních údajů
Politika využití cookies
Modrokocouří blog
Novinky
Nápověda
Reklama
Kontakt

Archivováno Národní knihovnou ČR
Facebook Twitter Google Plus Instagram YouTube

Tyto stránky používají soubory cookies, abychom vám usnadnili a zpříjemnili jejich procházení. Rozumím
Jak cookies používáme?

Top