Mé 2. narozeniny

Tak, a je to tady! Dnes je 01. března 2016 a mně jsou krásné dva kočičí roky.
Hned brzy ráno jsem chtěla paničku vytáhnout z postele, abychom si trochu pohrály na šelmu a ubohou kořist. Každému je snad jasné, že já jsem pravá lítá šelma, zatím co ruka paničky je ona ubohá kořist, kterou drápama, zubama kolikrát peru až do krve... moc se jí to nelíbí, ale né, že by mě to zajímalo.
Ona se ale jen otočila a spala dál... FAJN. Tak jsem si řekla, že se půjdu podívat ven. V okně jsem se ale zarazila se šíleným údivem, co se to venku stalo... SNÍH... no fuj. I tak jsem se ale rozhodla, že je zapotřebí jít očíhnout alespoň kousek mého teritoria. Cestou jsem potkala kámošku z baráku Smokie, tak jsem si řekla, že půjdeme k nám a pořádně se popereme... kamarádsky, takové to škádleníčko. Ta potvora samozřejmě přišla, snědla mi zbytek jídla, co jsem si šetřila, než se panička vzbudí a dá mi dobrotu, a zase odešla. To mě teda pěkně naštvala, tak jsem šla trucovat na okno... na bidýlko.
Po chvíli se panička vzbudila, tak jsem jí šla pomazlit a umýt, abychom si mohly co nejdříve hrát. Dala mi mojí oblíbenou konzervičku Schesir. Najedla jsem se, nahřála se na topení a než jsem se začala protahovat na tu už natěšenou hru, panička byla oblečená a šla ke dveřím a pryč.
Teda na to, že mám narozeniny, tak na mě všichni pěkně kašlou... o páníkovi ani nemluvě, stejně pořád spí a probudit se moc nedá. Chvilkama si mňoukám, že na mě asi zapomněla, ale to se paničce nepodobá a včera jsem je přistihla, jak něco kujou.
Alespoň, že když jde panička pryč, tak můžu zalehnout její flek v posteli.
Po dvou hodinách se panička vrací. Nejdřív jako vždycky běhá jak splašená po kuchyni, a pak už jde do pokojíku, pokládá kabelku a pouští televizi. Jako vždycky je mým hlavním úkolem po jejím příchodu zkontrolovat a očichat otevřenou kabelku... JE ZAVŘENÁ! Tak jo, co se to sakra dneska děje. Čichám, čichám... spousta divných smíšených vůni a na 100 % kuře. To je dobrá zpráva... kuře já nejraději.
Jen co se panička převleče, už mě bere do náruče a jdeme se mazlit a prát se, no, konečně, a že to trvalo.
Po vydatném mazlení a praní jak s paničkou, tak i s páníčkem si jdu lehnout... pěkně na skříň.
Po chvíli mě něco vzbudí. Šustění a krásná vůně vařeného kuřecího masíčka. Sotva rozlepím očka, tak už slyším: „Talli... Talli-lli, honem, pojď k nám, podívej, co to tu máš!“ A hned je mi to jasný! Nezapomněli! Koukám ze skříně a vidím masíčko na prkýnku i se svíčičkou, kočičí mlíčko a mňamky a dárečky. Stojím na okraji skříně a koukám na paničku, ta už mi jde naproti, aby mě z vysoké skříně sundala a postavila mě rovnou na zem k masíčku. Hodná panička, dobře vycvičená... ví, co se sluší a patří. A už to očuchávám a ochutnávám. Vrnící a blažená.
Svíčka není zapálená... ještě, že tak. Pamatuji si, že když jsem viděla svíčku poprvé, tak mi přičmoudla vousky. Masíčko je moc dobré, předně tak, jak ho mám ráda, kočičí mlíčko nic moc teda, to asi přenechám páníkovi, tomu to bude chutnat a vypije to. A dárečky, samá mlska a hračka. Ale z čeho mám největší radost, je drátek obalený nějakými chlupy, nebo něčím takovým... to je bájo!
Takže teď si musím jít hrát, spát, jíst, hrát, jíst a řádně pomazlit paničku, že mi udělala fajn oslavu.

Sdílejte!  |  O sdílení

12 komentářů

Reklama
Reklama